Dnes oznámil rezignaci ministr kultury J. Besser (TOP 09), který to oznámil po svém návratu z pracovní cesty do Vatikánu. Besserova rezignace přišla pouhý měsíc po odstoupení ministra průmyslu M. Kocourka. Besser se stal sedmým členem vlády, který opouští svůj post. V dubnu 2011 navíc nesl premiér Nečas demisi ministra školství J. Dobeše na Hrad, kterou ale prezident nepřijal, takže Besser mohl být již osmým ministrem, který z vlády odchází. Jako důvod své rezignace uvedl Besser fakt, že necítil podporu uvnitř své strany. Ve funkci vydržel bývalý berounský starosta necelý rok a půl. TOP 09 už tak není jedinou ,,čistou" parlamentní stranou nepoznamenanou skandály, jak vždy s oblibou říká M. Kalousek a K. Schwarzenberg.

Taková personální rošáda za necelý rok a půl vlády trojkoalice nemá po roce 1989 obdoby a svědčí o mimořádně slabé integritě Nečasovy vlády, kterou drží u moci 115 poslanců, společná antikomunistická karta a provádění ,,škrtforem". Změna na ministerských postech je srovnatelná s rokem 2000, kdy Zemanova vláda provedla poměrně rozsáhlé obměny svého kabinetu. Je ovšem zajímavé, že se v Nečasově vládě tak děje vždy po nějakém skandálu, aféře či korupční kauze. Besserovi zlomilo vaz především jeho napojení na pravomocně odsouzeného podnikatele P. Hrácha a utajený byt na Floridě, který získal jako podílník ve firmě Comoros group.

Besser dvakrát po sobě zamlčel v majetkovém přiznání floridský byt a svůj podíl ve společnosti Comoros group. Navíc zlehčoval své spojenectví s kontroverzním P. Hráchem, když prohlašoval, že podmínka pro Hrácha není vysokým trestem, i když je pravomocný nebo že nepovažoval za důležité uvést do majetkového přiznání uvedené náležitosti (,,do přiznání jsem to neuvedl, protože jsem to nepovažoval za důležité"). Tím však flagrantně porušil zákon, který mu tuto povinnost lege artis ukládá. Na pondělní tiskové konferenci do té doby sebevědomý Besser nepřipustil žádný dotaz novinářů, nicméně naznačil, že pokud mu někdo prokazatelně dokáže korupční jednání, podá demisi. Nakonec se tak stalo dnes, když se předtím již nezúčastnil pravidelného zasedání vlády.

J. Besser byl však ministrem, který svému resortu vůbec nerozuměl a neměl potřebný kulturní rozhled. Jeho kroky budily v odborné i laické veřejnosti rozpaky a kontroverze. Nejprve Besser usiloval o sloučení Národního divadla se Státní operou Praha (dříve Smetanovo divadlo), poté chtěl zbourat umělecky hodnotný dům na Václavském náměstí, proti čemuž protestovali přední čeští architekti a 13 uznávaných vysokoškolských profesorů. Dále ustupoval developerům ve věci uznání gotických sklepů na Národní třídě, když prohlásil pouze jejich část za kulturní památku. Poté odvolal dlouholetého ředitele Národního filmového archivu V. Opělu a jako vysvětlení tohoto kroku zvolil chatrnou záminku. Proti odvolání se opět postavili naši přední odborníci a žádali přezkoumání Opělova případu. Sporný a neprůhledný byl i výběr nového ředitele Národní galerie. Po uplynutí mandátu dosavadního ředitele Národní galerie M. Knížáka doporučila ministrovi kultury desetičlenná komise ekonoma V. Rösela. Jeho zvolení však část zainteresovaných odborníků neakceptovala a vyčetla mu, že nemá dostatečné zkušenosti s vedením velké umělecké příspěvkové organizace. Besser navíc nebyl u všech zmíněných případů schopen dostatečně s odbornou veřejností diskutovat.

Jediným pozitivem J. Bessera kromě toho, že již nevede ministerstvo kultury, je odvolání ředitele Národního technického muzea H. Kubíčka v srpnu 2010 (to však udělat musel, protože se ředitel dopustil podvodu - ,,přilepšoval" si ke svému platu 63 tisíc měsíčně nezákonně zhruba třicetitisícové ,,odměny" z veřejných prostředků). Za necelý rok a půl strávených ve funkci je to však velmi málo.

O novém Besserově nástupci se rozhodne v nejbližších dnech. Kandidáty jsou poslankyně TOP 09 A. Hanáková, její stranický kolega S. Polčák, děkan FF UK M. Stehlík, R. Zdráhal, Z. Lapčíková, přičemž Hanákové, bývalé starostce Vizovic, se přisuzují největší šance. Věřím, že příští ministr kultury vnese do resortu i patřičnou odbornou způsobilost a rozhled, který Besser za svého mandátu postrádal.

Vláda P. Nečase současně dokazuje, že schopnost obsazení vládních či ministerských křesel je její viditelnou slabinou. Ministři přišli po parlamentních volbách na své úřady nikoliv podle ,,odborného klíče", ale na základě způsobu ,,tady máš a panuj" a stupně loajality stranickému vedení, jako v případě Věcí veřejných. Ani R. John, ani V. Bárta nebyli odborně způsobilými, aby mohli vést příslušná ministerstva. Na otázku novináře, jaké má John zkušenosti s problematikou vnitra a policie, odpověděl mluvčí designovaného ministra vnitra, že se ,,pan ministr učí problematiku až 16 hodin denně, a že nespí ani o víkendech." Stejně tomu bylo i v případě ministra dopravy V. Bárty. Dalšími ministry, kteří manažersky nezvládají své resort, jsou ministr školství J. Dobeš, vnitra J. Kubice, místního rozvoje K. Jankovský a další. Kvantita zvítězila v tomto případě nad kvalitou. Stupeň neodbornosti jednotlivých členů naší vlády dlouhodobě potápí její akceschopnost, nicméně ,,škrtpolitika", kterou Nečas a spol. prosazují, na druhou stranu neklade příliš vysoké nároky na odbornou výbavu pravicových ministrů.

Jinými slovy není možno nastoupit na ministerský post bez předchozí odborné průpravy a zkušeností, jak jsme viděli po parlamentních volbách minulý rok. Exministr J. Besser je tak dalším špatným příkladem tohoto vadného způsobu výběru politických elit.

Publikováno se souhlasem vydavatele.