Měřítkem je v tomto případě míra volných pracovních míst, která v prvním čtvrtletí letošního roku překonala hranici 5 %. Počítá se podobně jako míra nezaměstnanosti, jen na místo nezaměstnaných se do výpočtu použije počet volných míst.

V podnikatelské sféře je v ČR míra volných míst dokonce ještě vyšší, než ukazuje celkový průměr (6,8 %). Ve stavebnictví dokonce překonává hranici 12 %, zatímco třeba v Bulharsku to bylo jen 0,5 %. Lidé nicméně nechybí jen ve stavebnictví, ale i v průmyslu a ve službách – zejména v obchodě, dopravě, skladování, sektoru HORECA atp.

Některé služby tak stále doplácejí na dřívější propouštění zaměstnanců v době kovidu, neboť si lidé poměrně rychle našli práci jinde a vracet se jim už logicky vůbec nechce. Je to další zkušenost v řadě, kdy se ukazuje, jak důležité je udržovat si kmenové zaměstnance i v horších časech.

Minimum volných míst je naproti tomu ve školství a ve veřejné správě, kde se podíl neobsazených pozic pohybuje pod jedním procentem.

Kombinace nízké nezaměstnanosti a vysoké míry volných míst je vlastně naprosto logická, proto zajímavější je z našeho pohledu situace zemí, kde je míra nezaměstnanosti docela vysoká, ale zároveň je tam i dost volných pracovních míst. A to je mimochodem případ Belgie, kde je sice hodně volných míst, ale současně i téměř šestiprocentní nezaměstnanost. Proto se dá říct, že navzdory častým proklamacím je český trh práce ještě docela flexibilní (respektive mnohem flexibilnější než v zemích na západ od našich hranic) a sociální systém mnohem skromnější.

I když ekonomika prochází slabším obdobím, exploze nezaměstnanosti ji s ohledem na přetrvávají přetlak na trhu práce nehrozí. Navíc s odchodem části ukrajinských pracovníků vyvolaný nutností obrany vlastní země se situace v některých odvětvích dál z pohledu nedostatku lidí zhoršuje. Je to vlastně i jeden z řady důvodů zdražování stavebních a některých dalších prací. Ačkoliv napětí na trhu práce i v úvodu roku narůstalo, ve mzdách až tak vidět nebylo.