Tentokrát se jedná o 8,5 mld. eur, na kterých se bude i tentokrát podílet MMF. Splatné dluhopisy tak tato země bude moci uhradit novými půjčkami a vše poběží dál, tak jako doposud. Astronomický dluh země tím zůstává, mění se pouze věřitelé a podmínky půjček. Opět se sníží zastoupení dluhopisů a krátkodobých poukázek, které se na státním dluhu podílely na konci března už jen necelými 22 %, a naopak vzroste váha institucionálních věřitelů, kterým tato země dluží už 233 mld. eur.

Tato operace však neznamená pouze vyplacení další části soukromých věřitelů a zřejmě i ECB, ale i další prodloužení splatnosti a zlepšení podmínek půjček. Už nyní přesahuje průměrná doba splatnosti dluhu 18 let (pro porovnání v ČR je to něco málo přes pět let). Přesto se asi nic nemění na faktu, že tento dluh je jen těžko splatitelný. Sice je rozložený až do roku 2059 a roční splátky s výjimkou roku 2019 nepřesahují 10 mld. eur, avšak při současné velikosti této ekonomiky nejde o částky až tak zanedbatelné. Při představě nulového úročení celého dluhu a po nastartování ekonomiky nelze ani tuto variantu zcela vyloučit, avšak byl by to jen těžko představitelný happy end. Těžko si lze totiž představit, že nějaká vláda každoročně věnuje skoro 10 % výdajů státu jen na splátky dluhu.

Řecký příběh tak ani zdaleka nekončí a bude se i nadále vracet při jednáních o dalších tranších půjček, dokud v roce 2019 nebudou splaceny téměř všechny státní dluhopisy. Do té doby může dojít k dohodě zemí EU o další restrukturalizaci, která by řecký dluh učinila udržitelným. Prozatím však bude tato jižní země pod disciplinárním dohledem a s omezeními, které budou bránit ekonomickému růstu a naopak podporovat expanzi šedé ekonomiky. Útěchou může Řecku být, že není v zadlužování samo. Zadlužení druhé nejzadluženější země – Itálie – se už blíží úrovni Řecka v roce 2010. Ale na rozdíl od Řecka má Itálie za zády ECB s jejím velkorysým QE.

Petr Dufek
analytik