V mezikvartálním srovnání totiž české hospodářství pokleslo o 0,3 %, v meziročním o 0,6 %. 

Chabé výsledky české ekonomiky jdou na vrub vysoké inflace, která degradovala reálné příjmy domácností, a tím pádem podlomila jejich kupní sílu. Navíc negativně ovlivňuje spotřebitelský sentiment, a snižuje tak ochotu nakupovat. Místo toho, aby lidé začali znovu nakupovat a investovat vydávají více peněz z rodinných rozpočtů za dražší energie a potraviny.

Ve třetím čtvrtletí českou ekonomiky negativně ovlivnila i slabší zahraniční poptávka, když se útlum Německa začal ihned propisovat do výsledků české ekonomiky, a problémy v automobilovém průmyslu, který opět narazil na problém se subdodávkami komponent.

Slabší výkon odvětví obchodu a vlastně i cestovního ruchu pak už snad ani nepřekvapil, protože o něm už napovídaly měsíční výsledky jednotlivých oborů.

Navzdory slabému výkonu, v jehož důsledku se HDP stále nedostalo nad předcovidovou úroveň, nedochází k žádnému dramatickému vývoji na trhu práce. Ten byl už před covidem tak napjatý, že dokázal vstřebat propouštění bez toho, aby výrazně narostla nezaměstnanost. Dokonce zvládá zaměstnat i příchozí ze zahraničí, bez nichž by se už třeba obchody nebo celá HORECA neobešly.

Už nyní je jisté, že HDP za celý letošní rok poklesne a ČR se ještě více vzdálí předcovidovém úrovni. Prvotně „díky“ vysoké inflaci, která poznamenala životní úroveň Čechů i jejich ochotu investovat do bydlení. Naděje přijde až s novým rokem, kdy dojde k razantnímu poklesu inflace a k mírnému narovnání reálné příjmové situace. Doběhnout předcovidovou úroveň HDP se v příštím roce nejspíš podaří, avšak v případě kupní síly domácností to bude běh na mnohem delší trať.