Zvýšila se přitom krátkodobá zadluženost ČR, která nyní představuje 59 % celkového dluhu, nicméně stále je výrazně nižší než třeba devizové rezervy ČNB. Navíc tento krátký dluh představují především závazky bankovního sektoru, který je atraktivní pro zahraniční investory z pohledu nabízených úrokových sazeb. Pokleslo naproti tomu zahraniční zadlužení vlády, a to v důsledku tentokrát menšího zájmu nerezidentů o české státní dluhopisy. Byť nesou podstatně více než papíry třeba německé vlády, zájem o ně ze strany cizinců přece jen ochladl.

Velikost zahraničního dluhu ČR může v někom vyvolávat obavy, ale je třeba mít vždy na paměti, jak takový dluh vlastně vzniká, respektive co je za ním ve skutečnosti. ČR si nepůjčuje na to, aby mohla dovážet spotřební zboží nebo aby třeba zajistila směnitelnost české měny – jako tomu bylo kdysi v 90. letech. Velká část dluhu vznikla už třeba tím, jak si zahraniční investoři ukládaly peníze do tuzemských bank ještě v době kurzového závazku. Tyto peníze pak nakonec obvykle skončily v repo operacích ČNB, která je úročí repo sazbou, jež navíc od loňského června výrazně vzrostla. Nebo dluh vzniká třeba tím, že si zahraniční banka koupí český korunový státní dluhopis, kterých nerezidenti drželi v lednu asi 28 % v hodnotě 659 mld. korun.

Dluh jako takový je vlastně jen sumou závazků vůči nerezidentům, nic víc, nic méně. Pokud jsou v ČR úrokové sazby vyšší než v zahraničí, má tendenci v čase růst, protože pro nerezidenty je příjemné ukládat jejich peníze do českých aktiv. A pro tuzemské firmy zase zajímavé půjčovat si na investice levněji v zahraničí.