Když jej většinou sdílíme jen s lidmi, které na svůj domovský profil pustit chceme, s osobami, před nimiž se nestydíme mluvit vulgárně a dělat i politicky nekorektní vtipy?

Soudce Karel Rašín, který v Kroměříži řídil přelíčení s pěti muži obžalovanými za šíření rasové nenávisti, došel k závěru, že sociální síť je z definice prostor veřejný, i když se do něj dostanou jen kamarádi, kterým dáváme povolení ke vstupu a s nimiž sdílíme určité hodnoty, postoje a názory, ať už jsou jakékoliv.

Pětice odsouzená za propagaci nenávistných ideologií a obdiv k nacismu sdílela se známými na Facebooku videa písniček s rasistickými texty. Obranu, že šlo jen o hudbu, protože textům nikdo nerozuměl, soudce nepřijal, protože předchozí činy obžalovaných dosvědčovaly, že šlo o lidi s jistou pronacistickou minulostí.

O trestu tedy nerozhodl ani tak čin sám, tedy to, že někdo stáhne z webu rasistickou píseň a vyvěsí si ji na svou stránku na sociální síti, ale jeho širší souvislosti, přesněji osoby a intence, s níž byla videa použita. Obsah facebookových profilu byl tedy závadný potenciálně a stal se společnosti nebezpečným až podle toho, jak a kdo s ním pracoval.

Pro vnímání internetové svobody v Česku je kroměřížský rozsudek nejen úplně nový, ale možná i přelomový. Naznačuje totiž, že jsme z principu zodpovědní za všechny nepřístojnosti, které na svých facebookových a jiných profilech provádíme nebo které naše profily mohou vyvolat. Může se proto docela dobře stát, že se veselá vyprávění a obrázky z komunikace se známými mohou za určitých okolností stát veřejným problémem, protože třeba ne vždy budeme schopní vysvětlit, že naše intence byly právně a morálně čisté a že jsme všechno mysleli jinak, než jak je ostatní pochopili a využili pro sebe.

Šíření nenávisti vůči skupinám jiného vyznání, politické víry nebo rasy totiž nemusí mít vždy tak čistou nacistickou podobu jako v kroměřížském případu, kde s rozsudkem bude asi každý snadno souhlasit. Byly bychom podobně principiální, kdyby videa na Facebooku obsahovala třeba ostřejší záběry namířené proti ODS nebo KSČM a volala by po fyzických trestech za špatnou politiku?

Českou společnost ještě čeká vážnější debata na téma, kde jsou morální a právní mantinely veřejných internetových debat a nakolik si zdravá společnost může nebo dokonce má dovolit, aby sociální diskusní fóra a sítě nebyly regulovány. Rozsudek soudce Rašína je výbornou příležitostí začít. 

Publikováno se svolením vydavatele.