Poslední viditelné problémy v působnosti ministerstva obrany se objevily v jeho postoji k armádním zálohám. Sliby ministra jsou o zachování, dalších cvičení apod. Skutečnost je, vrátit trenýrky, kapesníky, otvíráky. Je to úsměvné nebo ne? Jsem přesvědčen, že ne. Zde se nejedná o žádné hraní si na vojáky pár nadšenci či blázny, jak bývají někdy lidé stojící o zapojení se do struktur armády v podstatě na vlastní náklady označováni, ale o velmi levnou skupinu, která je ochotna pomáhat.

Vezměme praktický příklad. Povodně, podstavy policistů, záchranářů a hasičů. Koho může stát bez problémů vyslat k záchranným pracím? Právě ty členy dobrovolných záloh, kterým je spíláno, jak je jejich občasný výcvik drahý. Oni jsou ochotni podstoupit rizika při pomoci druhým a ještě to budou brát jako součást výcviku. Nečekají vyznamenání ani odměny. Mnohdy jdou na cvičení ve svém volném čase, mzdy nerefundují. Stejně tak se zachovají i při pomoci pro ostatní občany, o tom jsem přesvědčen. A postoj ministra? Hází jim klacky pod nohy hrozbou zrušení jejich cvičení. Upřímně. Kdo z nás by nechtěl mít v blízkosti svého bydliště člověka, který se okamžitě zapojí do záchranných prací, pomůže tam, kde je to třeba? Asi každý. Sám nezmůže nikdo mnoho. S pomocí jiných má větší šanci. Zachování systému záloh je nutné a v jiných zemích si takových lidí váží. Vědí, že se o ně mohou v případě potřeby opřít. Ale ministr je zřejmě jiného mínění, než myslet trošku dopředu na pomoc běžnému občanu platícímu daně.

Dalším problémem je dnes avizovaný nedostatek spolehlivosti nových útočných pušek pro armádu, které jsou nasazeny v polních podmínkách. Nepochybuji o co nejlépe odvedené práci konstruktérů a dělníků, kteří ji vyrobili. Ale fakt, že neprošla vojskovými zkouškami a hned byla zavedena do výzbroje, nahrává těm, co vidí někde za tímto obchodem něco nekalého. Mělo by se však při každém takovém obchodě hledět na to, že koupená zbraň má vojáka pomoci ochraňovat, a nikoliv mu přinášet starosti, co s ní je, že nestřílí. Vždyť jejich blízcí chtějí, aby se vrátili domů a ne, aby je přivezli v dřevěné bedně. A tady je pochybení na straně ministerstva zřejmé. Otázka je, „Jak tedy fungovala přejímací komise ministerstva, že si nedostatků nevšimla?“ A argument mluvčí generálního štábu, že každý voják má záložní zbraň svědčí o tom, že dotyčná zřejmě nemá ponětí o účinném dostřelu pistole vůči protivníkovi, který třímá funkční „Kalašnikov“ ve vzdálenosti větší, než na jakou ho může pistole ohrozit. Alespoň krátkodobé nasazení někde na „horké půdě“ by úředníkům v uniformě jistě prospělo a svůj názor by určitě změnili.

Pokud nastane situace předčasných nebo řádných voleb, měl by každý občan jít volit a snažit se myslet rok, dva a více dopředu, než dá svůj hlas pseudoodborníkům na postech ministrů. Nedívat se na to, jak hezky umí mluvit, ale jestli problematice rozumí hlouběji, než jen vypouští obvyklé fráze na mítincích. Ti, kteří dnes vládnou, by měli dostat „stopku“. Nic nepředvedli, občana ponížili, a také už nic nepředvedou. Jejich myšlení se nezmění. Jedou ve vlaku, ze kterého nemohou vystoupit. A pokud by ještě šanci dostali, věřte, lepší to nebude. Doteď měli příležitost, kterou promarnili. Na vládních postech se střídají lidé, většinou bez vztahu k ministerstvu, které zastávají. Nemají ani potřebné vzdělání, ani nikdy v problematice resortu nepracovali. Ať už v jakékoliv pozici. Proto jsou terčem posměchu a vlastních neúspěchů, které se snaží bagatelizovat. Snad si na to volič vzpomene a další šanci už jim nedá. Vždyť volič dává vládě mandát vládnout a spravovat svěřené hodnoty. A opravdu dnešní vláda vládne a spravuje svěřené hodnoty? Toto je otázka pro každého, kdo k volbám půjde. Sám si ji zodpoví a sám ponese odpovědnost za další rok či dva po volbách.

Vyšlo na serveru Vaše věc. Publikováno se souhlasem vydavatele.