Kamarád mě upozornil na skvělý rozhovor s ekonomkou Isabellou Weberovou o Rusku, Číně a transformaci ekonomik.

Sovětský svaz byl v porovnání se Západem chudý a zaostalý, nicméně v některých úzkých oborech velmi pokročilý a disponoval gigantickou průmyslovou kapacitou. Ještě v 80. letech dokázal udržovat a financovat tak velkou armádu, že žádný západní expert vůbec neuvažoval, že by se mu mohli postavit. Zbývalo jedině vyhrožování vzájemnou jadernou apokalypsou.

Jenže přišla devadesátá léta, a do Ruska vtrhli západní ekonomové, kteří se nezměrnou arogancí radili co dělat. S nimi přišli investoři. Výsledek se dostavil. Ruská ekonomika se rychle zhroutila a plně se z té doby nevzpamatovala dodnes. Jestliže se dnes Rusku pošklebujeme jako chudé zemi, pak musíme dodat, že je to především důsledek desetiletého období, kdyby byli plundrováni západem.

Čína si to už v 80. letech odpřemýšlala jinak. Taky koketovala se západními neoliberálními ekonomy a nakonec se stranické vedení rozhodlo úplně je vykopnout.

Místo nich reformátoři, školení v marxismu, konfuciánství a čísnkých dějinách. Neznali poučky západních ekonomů, že to nebo ono je naprosto nutné a že k tomu neexistuje alternativa. A postupovali úplně jinak. Uvážlivě, krůček po krůčku, bez privatizace, a tak, že prioritou byla sociální stabilita. Neusilovali o “standardní tržní ekonomiku”, nýbrž o zvýšení hospodářské výkonnosti a zvýšení životní úrovně. Studovali přechod západoevropských zemí z válečné ekonomiky k poválečnému sociálně-demokratickému modelu.

A výsledkem je nejsilnější hospodářství na světě. Ti západní ekonomové, jejichž moudra byla zcela ignorována, dnes střídavě tvrdí, že v Číně je vlastně největší kapitalismus a že Číně brzy dojde dech. Obě tvrzení jsou nepravdivá.

(zdroj: petrhampl.com)