Bývalo tomu tak, že když vláda udělala nějaký průšvih (nebo ho chystala), snažila se to zakrýt. Pak média získala větší sílu a ukázala se lepší strategie – vychloubat se tou věcí, okázale ji ohlašovat, prohlašovat ji za projev nové lepší morálky apod.

Curtis Yarvin si ale všimnul ještě jedné možnosti, jak udělat informaci neškodnou. Jakoukoliv potenciálně zničující informace lze eliminovat tím, že ji zveřejní alternativní médium. Omezený okruh čtenářů tomu bude věřit, ale ti vládu nenáviděli už předtím. Stoupenci globalistické vlády tím okamžitě dostanou pokyn „tomu nevěř za žádných okolností“ a navzájem se v tom utvrdí. A většinová veřejnost si to zařadí někam vedle vesmírných ještěrů, vakcín způsobujících neplodnost a podzemních jeskyní plných dětí pro ukojení pedofilních choutek Billa Gatese. Přitom ta informace může být pravdivá – ale to už nikdo nezjistí.

Čtenář může namítnout, že když něco odvysílá třeba Česká televize, taky se to okamžitě stává nedůvěryhodným, zase pro „alternativu“. A má pravdu. V Americe hrají podobnou roli CNN a New York Times. Jenže Česká televize má řádově více diváků než alternativní média.

To je obrovská změna proti situaci třeba před deseti lety. Tehdy to fungovalo tak, že když nějaký skandál zveřejnil malý alternativní kanál, šířilo se to po sociálních sítích, a nakonec musela reagovat i velká média (viz skandál Acorn). Dnes už je příkop mezi různými částmi společnosti příliš velký.

(zdroj: petrhampl.com)