Thomas Fazzy publikoval na Unherd další skvělou analýzu (ZDE), tentokrát o pádu britské premiérky Liz Trussové. I když ten výraz nepoužívá, je to zase o společenských bublinách. Předsedu strany vybírají konzervativní aktivisté, tedy vesměs blahobytní příslušníci vyšších tříd s liberálním pohledem na ekonomiku. A konzervativní premiér snadno podlehne dojmu, že jejich názory a požadavky jsou stejné jako názory a požadavky většiny společnosti.

Jenže podstatnou část voličů Konzervativní strany tvoří dělnická třída. A ta nechce ani deregulace ani snižování daní bohatým. Tihle lidé mají naopak za to, že energetika a vodárenství má být ve státních rukou. Jak se kdysi vyjádřil jeden prominentní ekonom, „nestarají se o ekonomický růst, protože z něj stejně nebudou nic mít.“ Asociální ekonomická politika Liz Trussové tedy stranu připravila od podporu dělnických voličů a bez nich ji čeká debakl.

Nakonec úder přišel z druhé strany, protože pro investiční žraloky nebyla dost liberální. Někdo typu Orbána by jim vysvětlil, že do těch fondů a bank taky může poslat nucené správce a že jestli nejsou spokojeni s omezenými zisky, nemusí taky mít žádné. Jenže to nemůžete udělat bez masivní voličské podpory. Připravit finančníky o pár procent chce víc odvahy než vyhrožovat, že pošlete jaderné rakety na Moskvu (a doufat, že v Moskvě budou to vyhrožování ignorovat).

Konzervativní straně se možná stane přesně to, co České straně sociálně demokratické (a co pořád hrozí SPD). Orientovat se na radikální aktivisty je jistou cestou k debaklu. Samozřejmě pouze u lidových stran. Elitářské skupiny typu TOP09 či Pirátů takové problémy nemají. Obyčejní lidé je stejně nevolí a nikdy volit nebudou.

(zdroj: petrhampl.com)