Možná jste už narazili na výraz „kulturní apropriace (přivlastnění)“. To se projevuje třeba tím, že si uvaříte špagety, čímž Italům kradete jejich jídlo, a vlastně celou kulturu.

Není to tak neškodná blbost, jak by se mohlo na první pohled zdá. Ve Spojených státech se už odehrály případy, kdy aktivisté přinutili zavřít mexickou restauraci, protože běloška nemá právo vařit mexické jídlo.

Teď to ale postupuje ještě o kousek dál. V posledním roce vzbudila pozornost kniha Zadky: Příběh v pozadí, kde autorka (prominentní bílá aktivistka) Heather Radke tvrdí, že velké zadky patří černoškám a jestli jste běloška s velkým zadkem, prostě jim to rasisticky kradete. No a jestli jste běloch, co ujíždí na velkých zadcích, no tak jste dvojnásobný rasista. Kradete to zase černým mužům – nikomu jinému se to nemá co líbit. Nicméně pokud jste chlap cítící se ženou a jedete na velký zadek (třeba si ho necháte vytvořit pomocí operace), tak to je super.

Jenže to není celé. Ono se to bere vážně! I jindy solidní a umírněný Unherd uvádí: „Kulturní dědictví zadku je nepopiratelně spjato s dědictvím rasismu a eugeniky, včetně odporné a odpudivé historie, kdy někteří antropologové z řad bílých mužů fetišizovali postavy černošek s bujným pozadím a spojovali jejich zvláštnosti s divokostí a promiskuitou.“

No, já bych řekl, že i dnes je spousta bílých mužů, kteří sní o vášnivých divoškách s velkým zadkem a obrovským poprsím. A dokonce to není v naší kultuře pokládáno za úchylku. A nikdy nebylo. Však recenzentka Unherd Katka Rosenfieldová připomíná evropskou kulturu od pravěkých sošek „venuší“ až po Rubensovy obrazy. A vyvrací spoustu dalších hloupostí. Jenže ta hlavní hloupost zůstává.

Navrhuji, aby každá autorka, která chce kritizovat kulturu zadků, měla povinnost vystavit svou fotografii v plavkách. Nechť čtenáři posoudí, zda to náhodou není jen otázka závisti. U štíhlé Heather Radke není možné se tomu podezření vyhnout.  Možná by se to dalo celé vyřešit tak, že by jí někdo pohladil po jejím malém zadečku a řekl jí, že je úžasný.

Jenže mezitím to už někteří vidí jako obchodní příležitost. Vsadím se, že zatímco čtete tenhle textík, někdo jiný už připravuje směrnice a převýchovné semináře.

Nechci vidět, co se mnou bude, až se dozvědí, že už řadu let mám v počítači toto pozadí.

(zdroj: petrhampl.com, publikováno se souhlasem autora)