Protože se teď občas objeví nějaký můj článek či poznámka v anglicky mluvícím světě, dostávám i trochu jiné dopisy od čtenářů. Takové, které v našem českém prostředí neznáme. Třeba militantní mužská reakce na feminismus.

Samozřejmě, že všechny ty řeči o „toxické maskulinitě“ jsou imbecilní až zločinné! Samozřejmě, že gendermani a všichni ostatní nositelé „nové maskulinity“ zasluhují hluboké opovržení! Samozřejmě, že ženy podléhají vymývání mozku snadněji než muži! Vyplývá to z biologické podstaty, formované statisíci let evoluce.

Ale to všechno přece neznamená, že by muži měli vést válku proti ženám. Že bychom měli tvrdit, že když jsou ženy takové, tak je nepotřebujeme. Samozřejmě, že je potřebujeme! Kdo jiný by nás obdivoval? Před kým bychom se naparovali? Pohledem na koho jiného by se těšily naše oči? Kdo jiný by probouzel a inspiroval naše fantazie? A to nemluvím o tom, že potřebujeme někoho, aby nám vařil, pral a uklízel – to je okrajová záležitost.

I politicky korektní blbka může mít příjemný hlas a pohled na její tělesné tvary může dělat život zábavnějším. Natož pak inteligentní žena na úrovni!

Mimochodem, ona i ta ultrafeministka má ve skutečnosti své sny, a často velmi erotické. Bojovnice proti toxické maskulinitě si pak v soukromí stěžují, že evropští muži nejsou dost mužní, a pouští se do vztahů s exotickými násilníky, v naivní naději, že tam najdou starou evropskou maskulinitu. Kdysi jsem měl možnost zblízka vidět setkání několika profesionálních feministek s jedním velmi bohatým mafiánem (drsným mačo) a divili byste se, jak se okamžitě proměnily v něžná koťátka, říkající si o pohlazení.

Nicméně i když nejste takový atraktivní typ, zjistíte, že ty funkcionářky umí být při osobním jednání docela příjemné. Nicméně umím si představit, že na některých univerzitách je to jiné. Nicméně i tam existuje snadná rada. Pánové, najděte si švadlenu, cukrářku, prodavačku, dělnici. Možná nebude mít tak vybraný vkus a nepřinese domů hromadu peněz, ale zjistíte, že je s ní život mnohem příjemnější. Je čas vrátit se k dobám, kdy muži z vyšších vrstev oslovovali květinářky a zvali je na rande (přinejmenším v romantických filmech).

(zdroj: petrhampl.com)