Znovu čtu o tom, že nejvzácnějším zdrojem na zeměkouli už nejsou suroviny, ale čipy. Nevím, jestli nejvzácnějším, ale určitě hodně důležitým. Při současné úrovni technologií toho bez čipů vyrobíte velmi málo a čipy se vyrábějí jen na pár místech. Ty nejlepší dokonce jen v jedné továrně na světě.

A tady vidíme příkrý kontrast civilizačních přístupů. Čína řeší, jak umožnit všem rozumný přístup k čipům (samozřejmě, že nikdy by to nebylo úplně férové, něco už o světě víme) a intenzivně pracuje na vytvoření nových kapacit. Amerika řeší, jak “zvítězit” tím, že většině světa zabrání v přístupu k čipům a bude je přidělovat za nějakých naprosto příšerných podmínek. Mentalita práce versus mentalita nájezdníka.

Dochází tak vlastně k zajímavému paradoxu. Ještě nikdy v dějinách nebyl Západ tak zaměřena na růst zisků jako v současné době. A mentalita zaměřená na nárůst zisků je spojena s mentalitou zaměřenou na pokles v reálném světě – cílem je méně lidí, méně domů, méně výrobků, méně dobytka, méně vypěstovaných rostlin. Už se nesoutěží, kdo toho vyrobí více. Vítězem je ten, kdo toho sám vyrobí méně, ale ještě víc poškodí výrobní kapacity ostatních.

(zdroj: petrhampl.com)