Už jsme si tak nějak zvykli na pravidelnou kritiku starých filmových pohádek, že nejsou dost politicky korektní, že posilují stereotypy, že muži jsou tam příliš mužní a ženy příliš ženské a že tam chybí postavy homosexuálů a transvestitů a že prý posilují nedůvěru k cizincům a migrantům… znáte to. A taky na to, že takových pohádek ubývá.

U nás v českém prostředí ale musíme počítat ještě s jedním útokem, který dříve či později přijde. A to bude útok na Josefa Ladu. Malíř a spisovatel důsledně český a důsledně plebejský. Náboženský do té míry, dokud to bylo náboženství obyčejných chudých lidí. Malíř, který miloval ty obyčejné lidi dole a jejich životní styl. Kterého vůbec nezajímali politici, továrníci ani intelektuálové. Který sdílel všechny lidové předsudky a stereotypy.

A jako přitěžující okolnost mu bude dříve či později přičten dobrý vztah s gottwaldovským režimem. Ne, že by snad Lada podporoval politické procesy nebo něco podobného. Ale tvořil dál, neměl námitek, vydával knihy a přijímal podporu režimu. A komunisté Ladu podporovali, jak jen mohli. Zemřel v roce 1957 jako jeden z nejváženějších umělců v zemi.

Ne, že bych mu to chtěl vyčítat. Josef Lada prostě dělala svou práci a dělal ji skvěle. Ale pro dnešní kádrováky to může být nahrávka na smeč. A dnes je tolik kádrováků, co potřebují vykazovat činnost.

(zdroj: petrhampl.com)