V dějinách lidstva proběhly tisíce konfliktů a jen málo z nich skončilo totálním vítězstvím jedné strany a úplným zničením nepřátelské země. Většinou tomu bylo tak, že proběhla válka a na základě té války přišla jedna ze stran o nějaké území, musela něco platit, přistoupit na nějaká vojenská omezení apod. Jakmile se to dohodlo, přestalo se válčit. A velmi často takové jednání dokonce proběhlo ještě před první bitvou.

Pak přišel Mnichov 1938. Taky byla uzavřena dohoda, která mohla při velmi povrchním pohledu vypadat smysluplně. Jako jedna z těch tisíců dohod, uzavřených v předcházejících dějinách. A mnozí si říkali, hlavně že není válka. Jenže se přepočítali. Tentokrát to pomohlo vyrůst říši zla a rozpoutat vyhlazování a světovou válku.

Rozumní lidé by tedy měli přemýšlet nad otázkou, čím se mnichovská smlouva lišila od těch předchozích dohod. Jenže místo takového potřebného přemýšlení narážíme na reakci primitivů. Tisíciletá zkušenost je zahozena. Nově už nesmí existovat žádná dohoda a žádný kompromis. Každý konflikt musí skončit úplným zničením toho, koho propaganda označí za zlého, jinak by prý byl ohrožen svět. Takže ve jménu záchrany světa schvalujeme zabíjení dětí, podřezávání bezbranných starců, používání lidských štítů a iracionální zabíjení – kdybychom pocítili lítost a kdybychom se zkusili rozumně dohodnout, přišel by nový Hitler.

Oligarcha Lukačovič napsal před pár dny na Twitter, že každý, kdo by chtěl rusko-ukrajinskou dohodu, je „stejná lidská zrůda, která za protektorátu kolaborovala s fašisty“. V tom to je. Nesmíte se dohodnout, nesmíte ukončit boje, musíte se zabíjet až do úplného zničení. Ideálně do úplného zničení obou stran a vyhlazení zúčastněných národů. Kdo se tady začíná podobat Adolfu Hitlerovi?

(zdroj: petrhampl.com)