Přehledný analytický článek Jaroslava Štefce (ZDE) znovu upozorňuje na naprosto děsivou nepřipravenost české republiky na tu kombinaci ekonomického nárazu, výpadku zdrojů a možná i vojenského ohrožení, kterým právě prochází. Člověk si to čte a uvědomí si, že z hlediska přístupu ke konfliktům jsou v zásadě dva druhy režimů.

Ty normální postupují tak, že se nejdřív připravují, snaží se stát maximálně odolnými, a teprve potom se zaplétají do konfliktů. Ty druhé jsou naivní – nejprve se zapletou do konfliktu, a potom horečnatě dohánějí přípravu. Jenže s vládou Petra Fialy jsme vstoupili do čehosi, co představuje ještě vyšší stupeň. Stát se vůbec nepřipravuje, pak vyvolá konflikt, a ani poté nezačne řešit svou odolnost. Možná v důsledku hlouposti vládnoucí elity. Ale možná taky proto, že těm, kdo rozhodují, je úplně jedno, jaké budou dopady na obyvatele.

Dobře to koresponduje s výpovědí jedné občanky dobytého (osvobozeného?) Mariupolu. Připomněla, že i v obleženém Leningradu lidé dostávali 20 gramů chleba na den, zatímco v Mariupolu nedostali vůbec nic. Pro militanty z Azovu, kteří obranu řídili, neměli obyvatelé jiný význam než jako lidské štíty. Ať si klidně pomřou hlady.

Obávám se, že jsme dospěli do fáze, když takový pohled na obyvatelstvo převládá nejen na Ukrajině. Snadno nahraditelný materiál.

(zdroj: petrhampl.com)