Na svých veřejných přednáškách často upozorňuji na rozdíl mezi zákony vyhlášenými a zákony faktickými. Faktický zákon například říká „normálním klukům je zakázáno mít poměr s dívkami z muslimských rodin“. Nehlasoval o tom parlament, nevyšlo to ve sbírce zákonů, ale přesto to platí. Vyhlásila to muslimská komunita a kdo to poruší, bude potrestán. Třeba tak, že skončíte v nemocnici s nožem v břiše a máte obrovské štěstí, že jste to přežil. Jako se to nedávno stalo pařížskému mládenci Sebastienovi (ZDE). Jiný faktický zákon říká, že pokud jste učitel, nesmíte při vyučování říct nic, co by si mohla nějaká afektovaná muslimská puberťačka vyložit jako urážku. Stanoveným trestem je uříznutí hlavy. Opět je to zákon, který nebyl schválen parlamentem, a přesto platí. Všichni ho znají a všichni ho respektují.

Tradičně byli Evropané zvyklí na jeden jediný faktický zákon. Zněl „existuje určitá skupina velmi bohatých a vlivných lidí, na které se nevztahují běžné zákony“. Štvalo nás to, ale pokud ta skupina byla velmi malá, dalo se s tím žít.

(zdroj: petrhampl.com)