Klasickou ukázkou může být dění kolem návrhu na valorizaci penzí. V průběhu rozpravy byl kabinet tvrdě kritizován, opozice se opakovaně snažila přerušit projednávání zákona a pokoušela se rozpravu nejrůznějším způsobem blokovat či prodlužovat. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek aktivitu vlády hájil tím, že je potřeba omezit rozpočtové schodky i za cenu prosazení nepopulárních opatření. Jedním z nich má být pomalejší růst důchodů. Původně kabinet dokonce používal radikální slova o jejich dočasném zmrazení. Nakonec slovník poněkud zmírnil. Alespoň v tom slova smyslu, že pojem zmrazení už nepoužívá a ministři hovoří o změně pravidel pro valorizaci. Ta se pochopitelně dají nastavit tak, aby k žádnému růstu nedošlo. To si patrně politici nedovolí, přesto ministr práce a sociálních věcí připouští, že dosavadní tempo zvyšování důchodů je neudržitelné a státní pokladna si ho nemůže dovolit.  

Proto by se penze měly zvyšovat pouze o třetinu růstu cen a třetinu růstu reálných mezd. Toto zvyšování tak nepokryje inflaci a reálně dojde k poklesu důchodů. Zároveň by toto opatření mohlo státní pokladně ročně ušetřit několik miliard korun. Podle propočtu některých ekonomů by jich mohlo být maximálně sedm. Vzhledem k rozpočtovým schodkům, které pravidelně přesahují stomiliardovou hranici, to zase není závratné číslo. Záleží pouze na kabinetu, zda mu stojí za to kvůli tomu svádět tuhý boj ve sněmovně a snižovat si prosazováním tohoto opatření popularitu v očích určité části veřejnosti.  

Na druhou stranu je penzijní systém ve schodku zhruba 40 miliard korun ročně. Problém je v tom, že tento deficit zmiňovaná pomalejší valorizace penzí zásadně neřeší, pouze zmírňuje. To, že se na důchody momentálně vydává více, než se vybere, souvisí mimo jiné se stárnutím populace, což se projevuje v narůstajícím počtu lidí, kteří mají na penzi nárok. Rovněž se posunuje počet let, po které lidé důchody čerpají. Na schodku penzijního účtu se dále podepisuje zhoršující se ekonomická situace, která do státní poklady ve formě sociálního pojištění přináší méně peněz. Navíc vloni došlo ke změně výpočtu penzí. Tento krok mohl motivovat některé lidi k předčasnému odchodu do důchodu. Do něj zamířili i lidé, kteří v pokročilém věku řešili tímto způsobem ztrátu zaměstnání.  

Takže záporná čísla může odstranit buďto další posouvání hranice pro odchod do důchodu, což pomalu přestává být únosné, nebo vyšší, případně lepší výběr sociálního pojištění u určitých skupin lidí. Z delšího časového hlediska potom taková důchodová reforma, která by umožnila zabezpečit se občanům na stáří i jiným způsobem, než od státu z tzv. průběžného systému. V současné době je více než 90 procent penzí vypláceno státem, což v demokratickým zemích není zrovna běžné. Podobně lze nahlížet i na relativně malé rozdíly mezi nejnižšími, průměrnými a nejvyššími důchody. Přitom penze by měly odrážet i určitou míru zásluhovosti.  

To všechno jsou věci diskutabilní a velmi záleží na tom, jak se k nim politici postaví. Jak ukázalo i páteční dění ve sněmovně kolem pravidel valorizace důchodů, strany jen obtížně hledají shodu. Naopak podobná témata považují za výbušná, ze kterých mohou vytloukat politický kapitál. Výsledkem takovéhoto chování je skutečnost, že vláda sice prosadila důchodovou reformu, ale ta se může velmi rychle změnit. Ke schválení totiž nedospěla na základě shody s opozicí. Proto se sociální demokracie netají tím, že v případě úspěchu ve volbách, buďto reformu změní, nebo případně i úplně zruší. Podobný osud může potkat i případné změny valorizace penzí.

Publikováno se souhlasem vydavatele.