Završí se tím proces, který zahájila předsedkyně dolní parlamentní komory Miroslava Němcová souhlasem s Rathovým zadržením. Vzniklé vakuum mezi tímto krokem a definitivním hlasováním sněmovny vytvořilo prostor pro polemiku o tom, zda je uvalení vazby a Rathovo stíhání v souladu s ústavním pořádkem země. Tento spor by mohl rozhodnout Ústavní soud. Stalo by se tak až v momentu, kdy by Rathovi obhájci vyčerpali všechny možnosti, jak svého klienta dostat z vazby kvůli tomu, že jeho zadržení odporuje příslušným zákonům. Takže i když jeden z nich údajně poslal příslušnou žalobu, nemá v tuto chvíli šanci na to, aby byla projednávána.  

Přitom schopné advokáty bude Rath potřebovat. Potvrzují to i slova členů mandátového a imunitního výboru. Podle nich jsou předkládané důkazy natolik pádné, že k neposkytnutí souhlasu s dalším trestním stíháním nemají důvod. Pochopitelně v době, kdy roste nespokojenost veřejnosti s politickou reprezentací a kdy jsou lidé přesvědčení o tom, že je politická scéna prolezlá korupcí, ani jiné stanovisko zaujmout nemohou. Svědčí o tom i slova, kterými při jednání Rathovi zdůvodňovali svůj postoj. Jedním z argumentů bylo tvrzení, že by jeho nevydání k trestnímu stíhání poškodilo ostatní poslance.  

To, že dají rychle ruce pryč od svého stále ještě kolegy, jim k lepší pověsti samo o sobě nepomůže. Z informací, které pronikají na veřejnost, nebo i ze slov některých regionálních politiků, si lze vytvořit poměrně plastický obrázek o tom, že nemuselo jít pouze o ojedinělé selhání jednotlivce. Spíše mohlo jít o systém, který dlouhodobě fungoval. Bude zajímavé sledovat, zda se policii podaří rozkrýt tok peněz a zda část z nich nebyla používána na financování politické strany. Stačí připomenout jinou aféru týkající se Státního fondu životního prostředí. Tam se hovořilo o předražení jedné čističky odpadních vod a o třech miliardách korun, které měly být využity jak pro potřeby politické strany, tak i kariéry tehdejšího ministra.  

Zkrátka veřejné zakázky a evropské fondy mohou hrát v odsávání peněz ze státního rozpočtu důležitou roli. A hejtman, který o jejich přidělování měl přehled a slabá místa znal a podle všeho využíval, by mohl poskytnout zajímavé informace. Možná, že právě kvůli tomu se Rath chce zúčastnit společné sněmovní schůze. Jinak by jeho snaha nedávala valný smysl. Jak tvrdili členové mandátového a imunitního výboru, působil na ně jako zlomený člověk, který si je vědom toho, že jeho politická kariéra skončila a ta profesní je v troskách. Zároveň má jistotu, že bude k trestnímu stíhání vydán. A nic na tom nemůže změnit jeho vystoupení před poslanci. Přesto o něj usiluje.  

Společné sněmovní schůze totiž bývají veřejné. Pouze ve zcela výjimečných případech, které souvisí například s národní bezpečností a utajovanými údaji, může být část jednání uzavřená. V případě Davida Ratha by si zákonodárci podobný postup jen těžko mohli dovolit. Takže je velmi pravděpodobné, že Rathovo vystoupení v dolní parlamentní komoře bude velmi pozorně sledováno veřejností a rovněž médii. Pokud je bývalý středočeský hejtman přesvědčen o tom, že je jeho situace bezvýchodná a pokud mu to jeho právní zástupci nezakáží, potom může politikům připravit horké chvíle.  

Soud mu k tomu dává příležitost. Rozhodl totiž o tom, že má právo zúčastnit se nejenom jednání mandátového a imunitního výboru, ale rovněž té části schůze sněmovny, která bude řešit jeho vydání k trestnímu stíhání. Je zajímavé, že soud zároveň rozhodl o tom, že dalšího jednání sněmovny se po dobu vazby účastnit nesmí. Prý kvůli tomu, aby nemařil trestní řízení. Přitom v případě projednávání svojí kauzy k tomu může mít teoreticky více příležitostí než při ratifikaci nějaké mezinárodní smlouvy.  

Stejně podivně působí, že nebyl Rath dovezen přímo do sněmovny na jednání výboru, když v případě schůze dolní parlamentní komory si lze obtížně představit, že by se konala jinde než ve Sněmovní ulici.

Publikováno se souhlasem vydavatele.