Jejich výroky byly proneseny ještě před tím, než byly spočítány odevzdané hlasy. V tu dobu se zdálo, že ANO ve volbách drtivě zvítězí a že prosazení Pavla Teličky bude svým způsobem formalitou. Rozdíl mezi vítězným hnutím ANO a třetí sociální demokracií byl nakonec jen zhruba dvouprocentní.  

Při rozdělování mandátů se to projevilo v tom, že ANO i sociální demokraté získali shodně čtyři křesla v Evropském parlamentu. Úplně stejně je na tom TOP 09 a jen o mandát méně mají komunisté s lidovci. Nejde proto hovořit o dominanci jednoho politického subjektu, který by měl bez problémů prosadit svého kandidáta.  

Naopak se očekává velmi tvrdé zákulisní vyjednávání. Pokud by se při něm politici chtěli nechat inspirovat volebními výsledky, potom by se měli spíše zaměřit na preferenční hlasy, které získali jednotliví kandidáti. V tomto žebříčku zaujal první místo Jiří Pospíšil. S odstupem téměř 20 tisíc hlasů skončil na druhém místě Jan Keller. Třetí byl potom Pavel Telička.  

Právě jeho by rád v roli nového eurokomisaře za Českou republiku viděl Andrej Babiš. Mimo jiné by to znamenalo, že by se musel vzdát čerstvě získaného mandátu poslance Evropského parlamentu. Svým způsobem by to bylo oklamání voličů. Ti, kteří podporovali hnutí ANO v čele s Pavlem Teličkou, ho nevolili kvůli tomu, aby se z něj stal eurokomisař.  

Ostatně sociální demokraté při návrhu svého člověka nevycházeli z kandidátky do eurovoleb. Sporné je to, zda by v takovéto funkci měl působit člověk, který se v unijním zákulisí pohyboval jako lobbista. Otázkou zůstává, zda by kvůli tomu získal podporu v Evropském parlamentu. Ten totiž musí souhlasit s nově vybranými eurokomisaři.  

Kandidáta za Českou republiku vybírá vláda. Vzhledem k tomu, že jak ČSSD, tak i hnutí ANO trvají na svém návrhu, není příliš pravděpodobné, že by jedna strana vyšla z tohoto sporu jako vítěz. Dá se spíše očekávat nějaký kompromis. Tím by mohl být výběr takového člověka, který by byl veřejností považován za odborníka a zároveň by nebyl spjat s žádnou vládní ani opoziční stranou.  

Nepodaří-li se politikům uzavřít pro všechny přijatelný kompromis, může mít Česká republika problémy dodat včas do Bruselu potřebné jméno. Přetrvávající názorové rozdíly by zároveň výrazně omezily prostor pro zákulisní vyjednávání o zisku skutečně významného postu v rámci Komise. Přitom právě tento proces se už po víkendových volbách rozběhl na plné obrátky.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.