Tak zní nápis na jednom z transparentů, které přinesli včera večer demonstranti před budovu zemského sněmu Durynska v Erfurtu. 

Sešlo se celkem patnáct set lidí, kteří nechtěli, aby sněm jedné z pěti východoněmeckých spolkových zemí zvolil ministerským předsedou Bodo Ramelowa, durynského šéfa strany Die Linke, jejíž členstvo pochází ze Strany demokratického socialismu, předtím Socialistické sjednocené strany Německa.

Dodnes tedy jde o stranu, která nese dědictví Německé demokratické republiky, protože ji diktátorským způsobem čtyřicet let řídila. Přesto poslanci zvolení v durynských zemských volbách Bodo Ramelowa premiérem zvolili. Podařilo se to i v situaci, kdy vládní koalice složená z postkomunistů, sociálních demokratů a zelených disponuje jen šestačtyřiceti hlasy v devadesátičlenném sněmu, byť to vyšlo až na druhý pokus.

Jde o převratnou událost, se kterou se sami Němci vyrovnávají jen těžko. Pětadvacet let po pádu komunismu získali bývalí komunisté znovu rozhodující moc v jednom z regionů bývalého východního Německa. Co to může znamenat pro budoucnost nejsilnější země celé Evropy? Vrací se snad do moderní doby muzeální komunistické myšlenky?

Nic není v Durynsku jednoduché. Nový premiér Ramelow se sice narodil před osmapadesáti lety, nemohl však být Honeckerovým sekerníkem, protože žil v západním Německu. 

Pracoval v odborech, a jak upozorňuje deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, vždy chtěl být sociálním demokratem, jenomže německá sociální demokracie mu byla příliš málo, chtěl jinou, lepší a poctivější. Takové přání mu mohli splnit východoněmečtí postkomunisté a on je pro své cíle skutečně využil.

Po svém zvolení oznámil, že nebude stranickým premiérem, ale že hodlá spolupracovat se všemi stranami. Není prý pochyb, že to to myslí vážně. Prostě chce sociálním demokratům ukázat, jak se to dělá, a přispět tím k obrodě německé levice. A naopak hodlá ukázat bývalým východoněmeckým soudruhům, jak se dělá komunismus s lidskou tváří.

Z pohledu většiny lidí, kteří si užili v dospělém věku aspoň pár let komunismu, jde o značně zpozdilý pokus, který nemůže dopadnout dobře. Vtip durynské koalice s bývalými komunisty však spočívá v tom, že stojí na spolupráci s nastupující politickou generací, která zaujala důležité posty ve straně Die Linke, u sociálních demokratů a také u zelených. 

Lidé mezi třiceti a čtyřiceti zažili komunistický režim jen v dětském věku, užívali nevědomky jeho jistot, a přitom nevěděli nic o tom, jakými diktátorskými a policejními prostředky se držel u moci. Celých pětadvacet let po pádu komunismu vládla v Durynsku křesťanská demokracie, které už lidé začínali mít dost a která před volbami navíc udělala chybu, že postavila kampaň na boji s bývalými komunisty. Proč tedy nevolit změnu a nezkusit znovu starou alternativu?

Z takového pohledu nejde o úplně neobvyklý efekt. V Česku je nejoblíbenějším politikem bývalý komunista a spolupracovník StB, převlečení komunisté aktuálně vládnou na Slovensku, v Chorvatsku a Černé Hoře. 

S minulostí jsme se nedokázali vypořádat, a tak se vrací.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.