Tehdy se navzájem obviňovali vládní strany TOP 09 a Věci veřejné, problém s čerpáním evropských dotací na ministerstvu školství ani jinde se však neřešil. Nakonec vystoupil jako deus ex machina premiér Petr Nečas a domluvil s ministrem školství Josefem Dobešem, že dá čerpání evropských dotací během několika měsíců do pořádku.  

Další spor se rozhořel nad církevními restitucemi. Věci veřejné zopakovaly několik tradičních výtek proti navrženému scénáři, jak svěřit či vrátit majetek církvím. Opět ovšem narazily na TOP 09, která s odkazem na koaliční smlouvu Bártově straně doporučila, ať tedy opustí vládu. Spor znovu hasil premiér Nečas, když Věcem veřejným přislíbil, že vyšší výdaje na církve neohrozí sociální dávky.  

Poslední epizodou byl spor TOP 09 s Hradem, který stále častěji vystupuje jako čtvrtá koaliční strana a zpravidla hájí Věci veřejné. Tentokrát prezident Václav Klaus zaútočil na ministra zahraničí a předsedu TOP 09 Karla Schwarzenberga, který ohlásil svůj odchod z vlády v případě, že vláda bude blokovat další evropskou integraci, například novou dohodu o euru. Klaus předem oznámil, že dohodu o euru nepodepíše, Schwarzenberg kontroval tím, že to ani nebude třeba, protože se počátkem příštího roku prezident stejně vymění.  

Nečas už tradičně oslabil konflikt připomínkou, že se o nové eurosmlouvě teprve jedná a že tedy není třeba se hádat.  

Seznam koaličních hádek zřejmě ohlašuje nadcházející volební rok. Na podzim se budou volit krajská zastupitelstva a třetina Senátu, dosud nelze vyloučit ani to, že koncem roku proběhne přímá volba prezidenta. Strany potřebují vytvořit témata, kterými by oslovily voliče a logicky se musí vymezovat navzájem. O mnoho víc v tom asi není, pokud někde neexistují skryté důvody, které se navenek ventilují v zástupných problémech.  

Během sporů zřejmě nikoho vážně nenapadlo, že se vládní koalice rozpadne. Není totiž známo, že některá z vládních stran vymyslela alternativní strategii, kterou by po pádu vlády použila.  

Novoroční konflikty jsou tedy spíše informací o fungování koalice, která po svém nastoupení slibovala, že významně a k lepšímu změní veřejné poměry včetně hospodaření státu. Situace se ustálila na modelu, podle kterého TOP 09 něco prosazuje, ať už jde o sociální, daňové a zdravotní reformy, nebo o církevní restituce. Věci veřejné se proti plánům TOP 09 vymezují a občas nějaký jejich úmysl překazí. Pak vystoupí jménem ODS premiér Nečas, který horké hlavy uklidní, protože jeho strana se koneckonců už omezuje na přežití, což dnes znamená udržení vlády.  

Reformním plánům TOP 09 konkuruje Klaus, který hodlá Českou republiku co nejlépe ohradit proti Evropské unii. Za tím účelem podniká různé diverzní kroky a může přitom spoléhat na podporu části ODS a také Věcí veřejných.  

Občasné konflikty TOP 09 a Hradu tedy patří k řádu věcí, nevedou ovšem k žádnému výsledku, ale ke stejné neurčitosti jako při jiných koaličních sporech. Důvod je opět stejný: ODS nemá zájem vládu položit.   

Ještě loni na jaře to bylo jinak. Tehdy se totiž ODS snažila vyhnat Věci veřejné a zvláště Víta Bártu z vlády. Když to ale nevyšlo, tak zvolila udržovací taktiku.  

Dnes se tedy mohou politici zamýšlet nad tím, do jaké míry je stávající model koaličního vládnutí efektivní a pro samotné strany užitečný. U Věcí veřejných je zřejmé, že minimálně letos nebudou chtít vládu shodit. Stranu může zachránit Klaus, až opustí Pražský hrad. Proto je dobré počkat na příští rok a jít někdy na podzim do sněmovních voleb s exprezidentem, kterého budou mít občané ještě v paměti.  

TOP 09 a ODS o této variantě jistě vědí a mohou zvolit ze dvou alternativ. Buď nějakým způsobem zajistit vládu při možném odchodu Věcí veřejných a vydržet tak až do konce volebního období. Rok po skončení Klausova volebního období se už nemusí jeho konkurence tolik bát.  

Anebo mohou vládu shodit v nejbližších týdnech a zajistit tak, že sněmovní volby proběhnou už na podzim, když Klaus ještě bude prezidentem a nebude moci do volebního boje zasáhnout.  

Zatím zřejmě platí pravidlo, že vláda může vydržet právě díky tomu, jak je nestabilní. ODS a TOP 09 se nedokážou dohodnout na společném postupu a žádná z nich nechce vládu rozbít z vlastní iniciativy. Pro nějakou změnu ve vedení státu se tedy jako nejpravděpodobnější nabízí pražská varianta, tedy dohoda TOP 09 s částí nejednotné ODS na společném postupu.  

Jedna z otázek, kterou položil nový rok 2012 tedy zní, jestli se nemůže pražský scénář zopakovat na úrovni České republiky.

Vyšlo na rozhlas.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.