Naše vláda nejprve slíbila, že dohodu nebude blokovat, ale pak si lidovci a Babišovci postavili hlavu a bylo po všem.

Česká zaťatost, pokud jde o jakoukoli snahu pomoci vyrovnat nepoměr v zastoupení mužů a žen, nemá racionální jádro. Tváří se jako projev zásadového ekonomického liberalismu, jenže nic takového v Česku neexistuje.

Podporujeme desítky profesních či zájmových skupin, miliardy z daní plynou na dotace firmám různých odvětví, sportovním svazům a tak dále. Netržní zásahy státu se berou jako samozřejmost.

Podpora znevýhodněných žen by naproti tomu nestála ani korunu a z vlády se přesto ozývá umanuté „ne-ne-ne-ne“. Nedává to smysl.

V Česku se rádo tvrdí, že žádná diskriminace neexistuje a že žena, která se opravdu snaží, má stejné podmínky pro úspěch jako chlap. Je to nesmysl z mnoha důvodů.

K často zmiňovaným statistikám a studiím přidám jeden důkaz. Autoři amerického blogu Freaconomics zkoumali, co se v profesním životě stane, když člověk změní pohlaví. Předpokládali že nic – koneckonců transsexuál po operaci je pořád ten samý člověk.

Jenže ouha. Zatímco ženy, které prošly proměnou v muže, si platově polepšily, muži, kteří se stali ženami, na tom byli přesně obráceně. Profesní uznání a příjmy nabraly směr dolů.

Sociologický vzorek byl sice příliš malý, aby se dal učinit neprůstřelný závěr, ale přesto můžeme výzkum přihodit na hromadu důkazů, že penalizace za pohlaví reálně existuje.

Čeští lidovci a Babišovci to ale vidí jinak. Rozhodli se, že znevýhodněným ženám šanci prostě nedají a hotovo. Že budou do poslední kapky testosteronu bránit svoji machistickou pevnůstku, v níž mají ženy nejmenší slovo ze všech okolních zemí – jak v politice, tak v byznysu.

Jenom jedno srovnání: Na šéfování 500 největších společností v regionu střední a východní Evropy se podílí 17 % žen. A Česko? Podle studie založené na žebříčku Czech TOP 100 je ve výkonných orgánech českých podniků jen 9 % dam. Tedy zhruba polovina.

Vláda se v programovém prohlášení zavázala, že: „Bude usilovat o podporu vyššího zastoupení žen v rozhodovacích pozicích.“

Zatím nedělá vůbec nic, což nás také odlišuje od dalšího odpůrce evropské směrnice – Německa. To si schválilo svůj vlastní program, a jak známe Němce, bude efektivnější než bruselský.

Bylo by zajímavé slyšet, jak český chlapácký postoj v neformálních rozhovorech s kolegy vysvětluje eurokomisařka Věra Jourová, která má rovnost šancí v Evropě na starosti.

Nebylo by se jí možné divit, kdyby si připadala trochu jako fíkový list českého pivního machismu. Protože ať hledáme, jak hledáme, nic jiného než předsudky se za zdejší umanutostí bohužel najít nedá.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.