Patrně většina z dospělých čtenářů někdy v životě využila DPP. Ať již z kterékoliv strany – tedy jako pracant (to bude z povahy věci častější)  či jako zaměstnavatel.

Připomeňme, že dohoda o provedení práce  je mezi zaměstnavateli i tzv. normálními lidmi populární pro svou nižší formální a hlavně  pojistně-odvodovou náročnost. Na DPP můžete pracovat maximálně tři sta hodin za rok, avšak se zapomíná na důležitý fakt, že  si ji můžete zcela legálně sjednat nejen s jedním, ale de facto s jakýmkoli počtem různých zaměstnavatelů.

V čem je kouzlo DPP?

Lidé milují na formě DPP především následující skutečnost. Pakliže vaše měsíční odměna z DPP  od jednoho zaměstnavatele není vyšší než deset tisíc korun, z výdělku pak neplatíte ani korunu na zdravotní a ani sociální pojištění.

Blaho DéPéPéčkářovo se násobí skutečností, že citované osvobození  existuje i když máte příjmy do deseti tisíc u více zaměstnavatelů ve formě   DéPéPéčka najednou.

To je prostě prima. Zejména pokud je  citované zdravotní a sociální pojištění zaplaceno z jiných zdrojů,  tedy pokud jste současně student , osoba na rodičovské či mateřské dovolené anebo jste  důchodce, či máte hlavní pracovní poměr z něhož je pojistné řádně hrazeno.

Hlavní magie tedy u DPP je, že se zde neplatí povinná pojistná, která nás mnohdy zatěžují více než daně z příjmu.  

Nespravedlnost

Avšak vidím zde jeden systémový problém, pakliže zaměstnanec překročí 10 tisíc korun – např. dostane za svou práci 10500 Kč. měsíčně na DPP, platí zákonná pojistná z celé částky, nejen z té převyšující  zmíněných deseti tisíc.

Tedy v tomto případě nikoliv z 500 korun překračujících zákonnou  mez. Takže paradoxně si můžete vydělat více když dostanete 9990 Kč., než když máte třeba 11 000 Kč. hrubého měsíčně.  To je velká protismyslnost stávající právní úpravy. Dodejme, že ta v ČR platí již nějaký pátek. Praxe reaguje na věc celkem logicky, většina DPP se uzavírá právě na citovaných deset tisíc korun. A  je vymalováno.

Náprava mi přijde logická, zákonem stanovit odvod  zákonných pojistných pouze a jen z částek převyšující předmětných  deset tisíc korun, ne z celé částky, jak je tomu doposud.

Možná by si to mohla dát do programu některá z pravicových stran, místo planého rušení prvorepublikových předpisů, které nikomu život reálně neztrpčují.

V čem spatřuji další problém?

Po hlubším zamyšlení mám za to, že by se již měla zvýšit desetitisícová hranice u  DPP např. na 12 200 Kč. a následně za pár let na 15000 Kč. Jak známo zmíněná desítková hranice se v Česku mnoho let nezvyšovala, mj. by se tak dala také do poměru nejen k inflaci, ale též  ke zvyšující se minimálně mzdě, která aktuálně činí právě citovaných 12 200 Kč.

Senioři zpátky do práce!

Hlavní motivační přínos zvýšení DPP nutno  vidět v tom, že by posílila mj. studenty a studentky  ve snaze si legálně přivydělávat a zlepšovat tak jejich pracovní  návyky a dovednosti.

Též by napomohla k  zalepení díry na trhu práce, zde spíše „trhu brigádníků“  vykonávající často společensky vysoce prospěšné, ale jinak nepopulární pracovní činnosti. V neposlední řadě by toto opatření pomohlo opět  zapojit a navrátit na pracovní trh více starobních důchodců, čímž by se mohl mj. odstranit nedostatek pracovníků, daný zdejší aktuální rekordně nízkou nezaměstnaností,  která je dnes v Česku nejnižší v celé Evropě!

Oponent možná namítne, že by se tím snížil  příjem zdravotních pojišťoven. Za prvé ve zdravotnictví je peněz dost, jen jsou nedobře alokovány, alespoň o tom nás opakovaně ubezpečují vrcholní politici, zejména když zavírají různá přebytečná oddělení nemocnic a poliklinik.

Za druhé – již vážněji, příjmy ze zdravotního pojištění od DPPčkářů  jsou v poměru k ostatním příjmům pojišťoven stejně spíše v pomyslném homeopatickém množství.

Takže výše navržené úpravy by žádný zásadnější vliv na celkové hospodaření zdravotních pojišťoven opravdu nepřinesly, ale naopak by posílily  důvěru ve spravedlnost systému.