Přestože je Evropa materialistická a ateistická, je nanejvýš paradoxní, že právě to, co ve své anti duchovnosti považuje za výmysl a za báchorky se naplňuje před očima celého světa na ní samotné.

Za výmysl a za báchorky je totiž moderními Evropany považována Bible, jakož i to, co se v ní píše. Nicméně právě všechny důsledky imigrace, se kterými se v současnosti Evropa potýká a teprve bude potýkat jsou přímo očividným naplněním tvrdých starozákonních slov: oko za oko, zub za zub. Čili teror za teror, vraždění za vraždění, bolest za bolest a ničení za ničení.

Ano, jde zde o působení železného Zákona zpětného účinku, který je ve spisech nového Zákona definován slovy: co kdo zaseje, to také sklidí. No a Evropa, která v dávnější i ve zcela nedávné minulosti sela ve vztahu k jiným národům a zemím zkázu, ničení a teror, musí nyní zkázu, ničení a teror sklidit.

Ale pojďme pěkně po pořádku a podívejme se trochu hlouběji do minulosti. Do minulosti západní Evropy, která byla minulostí koloniálních mocností. Kolonialismus však ve skutečnosti nebyl ničím jiným, než nepokrytým vykořisťováním a drancováním. Drancováním přírodních, materiálních a lidských zdrojů jiných zemí, jejichž obyvatelé byli lidmi druhé nebo třetí kategorie, jak o tom ještě dnes výstižně napovídá označení: země třetího světa.

Pro ilustraci si uveďme jeden z příkladů chování se koloniálních pánů vůči obyvatelům kolonií. Když svého času indičtí tkalci kvalitou vlastní práce intenzivně konkurovali anglickým manufakturám na výrobu hedvábí, jejich konkurenceschopnost byla zlikvidována tak, že jim koloniální páni usekli prsty.

Určitě by se však daly najít i pozitivní příklady, jakým bylo budování silnic, železnic, nebo jiné infrastruktury. Nicméně fakt, že každá z kolonií usilovala o svou svobodu a osamostatnění přece jen svědčí o tom, že těch negativ bylo pravděpodobně více, než pozitiv.

Žel, ono osamostatnění bylo však víceméně iluzorní, protože otevřený kolonialismus pouze vystřídal kolonialismus skrytý, čili ekonomický a hospodářský. Bývalé koloniální mocnosti totiž silou svého kapitálu ovládly strategické podniky a přírodní bohatství těchto zemí, takže de facto se vlastně nic nezměnilo. Změnila se pouze vnější forma, zatímco drancování nadále úspěšně pokračovalo.

Pokud ale odhlédneme od této dávnější minulosti a nebudeme ji brát brát na zřetel, zcela postačí, když se podíváme do minulosti pouze zcela nedávné, kdy se západoevropské státy společně podílely na rozvratu prosperujících zemí, jakou byla například Libye, a svou mediální a materiální podporou takzvané umírněné opozice mají na svědomí i občanskou válku v Sýrii. Bolest, utrpení a strádání, které muselo snášet a stále snáší civilní obyvatelstvo Libye, Sýrie, ale i Iráku, nebo Afghánistánu je nezměrné.

Může snad pouze z hlediska čistě lidské spravedlnosti zůstat takové něco bez odezvy? Může snad někdo beztrestně pustošit jiné země, ať by byly jeho pohnutky navenek jakkoli ušlechtilé? Je snad opravdu něčím ospravedlnitelná bolest, zkáza, ničení, teror a rozvrat, které západní Evropa způsobila jiným zemím pouze v horizontu předchozích dvaceti let?

Velmi zřetelnou odpověď na všechny tyto otázky nám dává známá lidová moudrost, která říká: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá! A vracející se ozvěna bolesti, teroru, zkázy, ničení a rozvratu, rozsévána za účasti Evropy na středním východě začíná nyní přinášet svou přiměřenou ozvěnu u nás doma.

Evropu zaplavují tisíce imigrantů, kteří si ve svém nitru přinášejí především tři věci. Nenávist vůči Evropanům, násilné a nesmiřitelné náboženství a odhodlání časem plně ovládnout a podmanit si evropské národy. K tomu samozřejmě nedojde hned, ale až o pár generací, kdy začnou imigranti pomaličku populačně přečíslovat původní obyvatelstvo.

Pokud jsou tedy současní Evropané ohrožováni sebevražednými atentátníky a islámským terorismem, pokud jsou jejich ženy znásilňovány imigranty a sráženy ze schodů, pokud se atmosféra stále více radikalizuje a mezi imigranty a původním obyvatelstvem dochází k násilným střetům třeba si uvědomit, že to všechno je jen nepatrným zlomkem zla, které napáchaly Evropské země mezi jinými národy. Zla, které se nyní vrací k nim jako ozvěna jejich vlastních činů. Jako dávná ozvěna starozákonních slov: oko za oko, zub za zub.

A pokud by snad někdo oponoval tím, že běžní, obyčejní Evropané, kteří se stávají obětí těchto činů za nic nemohou, není to docela pravda. Tito zdánlivě nevinní jsou totiž přece jen v jistém slova smyslu vinni.

Jsou vinni svým konzumním způsobem života, upřeným pouze na sebe samých, přičemž utrpení jiných na druhém konci světa je absolutně nezajímá. Vždyť je to přece tak daleko.

Jsou vinni svou lhostejností vůči jednání vlastních vlád, které i za peníze z jejich daní ničily a pustošily jiné země. Tito zdánlivě nevinní se totiž nikdy otevřeně nepostavili proti tomu a byli vůči tomu lhostejní. Svým postojem tak ponechali volné ruce politikům, kteří svou mocichtivou bezohledností a svými zločiny rozsévali všude ve světě sémě nenávisti.

A veškerá tato nenávist těch, kterým zavraždili blízkých a zničili zemi na ně nyní začíná dopadat v podobě teroristických činů, které jsou mnohdy jen odvetou za všechno to příkoří a zlo, které jimi bylo způsobeno.

Nikdo samozřejmě nechce schvalovat terorismus, ale třeba si uvědomit, že největší vinu na něm nese ten, kdo dal prvotní podnět k jeho vzniku. A nebyly to arabské země, které začaly první rozvracet Evropu, ale naopak, byla to Evropa, která začala rozvracet arabské země. A svým rozvratem jiných zemí vytvořila podhoubí nenávisti a teroru, se kterým nyní marně bojuje.

Slyšte, vy arogantní země západu, které se domníváte, že žádného Stvořitele není. Právě na na vás samotných se před očima celého světa začíná naplňovat železný Zákon jeho spravedlnosti, jehož účinkům nejste schopni uniknout ani svým ateismem, materialismem a bezbožností.

Copak jste si mysleli, že můžete donekonečna ignorovat slova Syna Božího, že nemáte jiným nikdy dělat to, co nechcete, aby jiní dělali vám?

Kdo však tato slova nebere v úvahu a podle nich nejedná, okamžitě, jako pod kola řítícího se auta začne spadat pod účinky železného Zákona zpětného působení, fungujícího v duchu starozákonních slov: oko za oko, zub za zub! Čili rozvrat za rozvrat, ničení za ničení, teror za teror a zkáza za zkázu.

A v těchto tvrdých dopadech účinků Zákona zpětného působení budete muset na vlastní kůži poznávat a bolestně prožívat, že prostě není možné donekonečna beztrestně dělat jiným to, co byste si v žádném případě nepřáli, aby jiní dělali vám.

Nebo to tedy v účincích tohoto Zákona pochopíte a ve svém životě a jednání se podle toho konečně zařídíte, nebo to nepochopíte a budete těmito účinky nakonec absolutně zničení a váš národ zanikne.

Nedělejte jiným co nechcete, aby jiní dělali vám tedy znamená, abyste neničili a neruinovali jiné země a národy. Ani vojensky, ani ekonomicky! Pokud tak totiž učiníte, s velkou pravděpodobností se stane, že obyvatelé těchto zemí vámi samotnými probuzenou nenávistí přijdou nakonec k vám, aby zničili vás i vaši vlastní zemi. A tak se stane proto, aby se na každém, kdo jedná takto zvráceně jako vy do písmene naplnily drsné starozákonní slova: oko za oko, zub za zub.

Nicméně nápravu stavu, který jste způsobili a problémů, které jste vyvolali musíte začít tam, kde problém nastal, čili v zemích, které jste zpustošili. Právě tam se je třeba soustředit na pomoc, abyste urychlenou nápravou tamních poměrů do normálu otupili ostří nenávisti namířené proti vám a zároveň tím učinili bezpředmětnou potřebu tamního obyvatelstva opouštět svou rodnou zem.

Věz tedy člověče, ty, který se můžeš jednoho dne stát obětí teroru, násilí a vraždění, že ty sám nesmíš nikdy činit jiným to, co nechceš, aby jiní činili tobě. A nemůžeš být vůči takovému něčemu ani lhostejný a nevšímavý ve svém malicherném zaměření se pouze na uspokojování vlastních potřeb, protože i takovýmto způsobem se stáváš do určité míry spolu vinným. Spolu vinným, protože ses minimálně svým vnitřním nesouhlasem nepostavil proti tomu a těm, kdo činí zlo.

Pokud by se ale někdo nadále snažil oponovat smrtí nevinných lidí v Evropě, kteří přece za nic nemohou, tak žel ve smyslu zákona oko za oko, zub za zub platí, že za život nevinného civilisty v Libyi, v Sýrii, nebo kdekoliv jinde život nevinného civilisty v Evropě. Za tento kolotoč násilí však nese hlavní vinu ten, kdo jej rozpoutal prostřednictvím své nenasytné a mocichtivé bezohlednosti.

Petr Lukeš

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.