Běžný člověk stojí tedy zcela přirozeně na straně utlačovaných a s hněvem hledí na ty, co to mají na svědomí. A i já sám jsem donedávna uvažoval podobným způsobem, protože se mi to z hlediska mnohého nečestného a zlodějského jednání lidí na vrcholu politické moci zdálo být naprosto oprávněné.

Později jsem však pochopil, že pravda je úplně jiná. Pravda totiž spočívá v poznání, že podobné jednání politiků je zákonitostí! Zákonitostí, o níž přece jasně říkají známa slova, že každý národ má přesně takovou vládu, jakou si zaslouží.

To totiž není žádná náhoda! Je to projev spravedlnosti, na jejímž základě se každému národu dostává přesně takového druhu vlády, jaký je on sám! Jaká je jeho mravní, morální a duchovní výška! Neboť právě výška mravní, morální a duchovní úrovně národa tvoří základnu, z níž povstává jeho elita. Společenská a politická elita národa je tedy jen jakýmsi zrcadlem, které lidu věrně zrcadlí jeho vlastní tvář.

Představme si člověka, který v noci flámoval a ráno vstane a podívá se do zrcadla. Při pohledu do něj se zhrozí své vlastní oteklé a znetvořené tváře a v hněvu nad tím zrcadlo rozbije.

Nesmyslnému rozbití zrcadla, ve kterém vidíme svou vlastní tvář se podobají všechny snahy o odstranění nepoctivých a nemorálních politiků, nebo dokonce extrémní úvahy o jejich fyzické likvidaci. I kdyby se tak totiž událo, na jejich místo se velmi rychle dostane někdo jiný, kdo bude lidu opět věrně a pravdivě zrcadlit jeho tvář.