Vlajka, prapor, standarta, korouhev, znak, erb - to jsou symboly staré tisíce let. I v moderních dějinách byla těmto symbolům připisována mimořádná váha. Víme, že třeba ztráta bojové zástavy v boji vedla k rozpuštění jednotky, ztrátě cti, a někdy i života. Tyto symboly sloužily a slouží k identifikaci, reprezentaci, přihlášení se k něčemu. Je to symbol, za který naši předci pokládali život v obou světových válkách. Patří mezi ty symboly, na něž jsme i dnes hrdí třeba při vítězství našich sportovců.

V poslední době ve společnosti dochází ke změnám v chápání základních hodnot naší civilizace, která - ať se to komu líbí či nikoli - vychází z židovské morálky, řecké filosofie, římského práva, to vše přetavené v západní křesťanství. Tyto hodnoty jsou vyjádřeny v pojmech jako Desatero, lex duodecim tabularum, demokracie. Na tyto hodnoty a pravidla, která přivedla naši civilizaci až k tomu, co dnes máme, víme, umíme, na hodnoty a pravidla našich předků, kteří tuto zemi obdělávali, vzdělávali a zvelebovali, na ty dnes řada lidí pohlíží jako na přežitek, špatnost, brzdu pokroku, v lepším případě jako na přežitou kuriozitu. Pojmy jako rodina, otcovství, mateřství, vlast, odpovědnost, čest považují za balast, snad až hanbu. Nikdo z nich nechápe či chápat nechce, že právě tyto hodnoty jsou základními kameny naší civilizace. Výsledky snažení předlouhé řady našich předků jsou nosnými pilíři celé stavby euroatlantické civilizace.

V současné době jsme svědky toho, jak jsou základní atributy společnosti jako hrdost na odkaz předků, zodpovědnost za vlastní konání, láska k vlasti, ale i vnější znaky těchto postojů předmětem opovržení jak řady jednotlivců, tak ale i jiných civilizací. Tihle lidé páchají zločin, vždyť jejich cílem je zničení naší civilizace, tedy nás. A teď to nejdůležitější - na zločinu se podílí i oběť, pokud se nebrání. Prohrát můžeme, vzdát se nesmíme. A já jsem hluboce přesvědčen, že stále žijí lidé ochotní a schopní bránit sebe, svou rodinu, svou vlast, svou kulturu, svou civilizaci.

Je pro mne až zarážející, jak odlišně si lidé otevřeně pohrdající hodnotami naší civilizace (nevím, jak je jednoslovně nazvat aby se to dalo vysílat před desátou) chovají k symbolům našim a k symbolům jiných kultur a civilizací. Na symbol české státnosti, jímž je jak hrad, tak ta standarta, pohlížejí s bohorovnou přezíravostí (skutečnost, že momentálně na Hradě sedí nemilovaný král je nepodstatná - je časově omezená), klidně ji nahradí vlastními trenýrkami (doufám, že vypranými), na straně druhé se budou do krve prát za symboly ponížení a podřízenosti žen, jimiž bezesporu jsou šátky.

A nenamítejte, že tohle spolu nesouvisí. Souvisí a to tak, že velmi.

Petr Mrázek
Praha 6