Jegiazarjan, který se řadil mezi podporovatele bývalého režimu Serže Sarkisjana, byl oficiálně, podle Úřadu pro národní bezpečnost Arménie, obviněn z toho, že od února 2014 do října 2018 přímo nebo prostřednictvím jiných osob zneužíval důvěru občanů, včetně vojenského personálu, a v rámci toho se měl dopouštět korupce či podvodů. Ihned po zatčeni, 5. prosince 2018, vyhlásil Jegiazarjan protestní hladovku. Obvinění odmítal a uvěznění považoval za pomstu nového režimu. Prominentní politický vězeň v hladovce pokračoval 44 dní a ukončil jí 17. ledna 2019, mimo jiné i na naléhání svého syna Vazgen Jegiazarjan, který se obával o otcův život.

26. ledna, téměř deset dní po ukončení hladovky, zemřel Jegiazarjan ve vězení Nubarashen na údajný infarkt. V reakci na smrt svého otce Vazgen Jegiazarjan poslal otevřený dopis arménským poslancům, v němž je obvinil z lhostejnosti a premiéra Nikolu Pašinjana z vměšování a ovlivňování soudnictví. V dopise také uvádí, že by si přál, aby jednou i jeho syn a manželka mohli zažít to, že bude sám Pašinjan stát před soudem pro porušení zákonů. (ZDE)

Zajímavé je, že arménskému režimu se povedlo hladovku prominentního opozičního politika utajit po celých 44 dní jejího trvání. U toho se pozastavil v médiích vlivný arménský právník a bývalý ombudsman Ruben Melikjan (ZDE)).

Celý případ ukazuje i pokrytectví mezinárodní komunity a main-streamových médií, pro které je Arménie země úspěšně přecházející k demokracii a flagrantní případy porušování lidských práv a politického pronásledování jsou západními novináři i neziskovými organizacemi ignorovány stejně jako těsné vztahy Arménie s teokratickým Íránem či putinovským Ruskem, které má na arménském území velkou vojenskou základnu.