Tím Jakl zdůvodnil část amnestie pro stíhané (často na svobodě) déle než osm let za škodlivou činnost, demoralizující celou společnost – korupci, tunelování či podvody, pokud jsou ohroženi trestem „jen“ do deseti let.

Přidal se k němu ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). Aniž jmenoval Úmluvu Rady Evropy o ochraně lidských práv, sjednanou v roce 1991 Čalfovou vládou a v březnu 1992 ratifikovanou federálním parlamentem, snažil se přijetí neexistujícího závazku svést na levici: „Tvářili jsme se,“ řekl, „že na to máme, tak jsme tu úmluvu podepsali, a nebyla podepsaná jenom pravicovou vládou.“  Ministr Blažek má pravdu, do „Evropy“ nás zavádělo Občanské fórum, podle občanských demokratů levice.

Jenže ani v této úmluvě, ani v jiné a ani v rozhodnutích Evropského soudu pro lidská práva (Rada Evropy, Štrasburk) žádný závazek, že trestní řízení nebude trvat déle než šest nebo osm let, není, to je pustý výmysl člena vlády, který má za vyhlášení amnestie podle české ústavy odpovědnost – politickou i trestněprávní. Na viníka ukázal prstem, řekl, že „nejhlasitějším kritikem (amnestie) je pan Dienstbier“. Při Havlově amnestii (leden 1990) byl prý poslancem Federálního shromáždění a k rozsáhlejší Havlově amnestii neřekl nic. Jiří Dienstbier ale tehdy poslancem nebyl, byl do parlamentu zvolen až v červnu 1990.

Amnestie z ledna 1990 byla právem prezidenta, on byl ale za ni parlamentu odpovědný. Vláda neměla do jejího vyhlášení co mluvit. A parlament taky ne.