Mikuláš se narodil ze druhého sňatku s Dorotou z Práchňan. Z 15 dětí přežili jen tři bratři a dvě sestry. Bratr Václav Daczický z Heslowa († 1575) založil na tvrzi Lorec, zakoupené jejich otcem Ondřejem, dodnes existující pivovar.

V dětství byl poslán na výchovu a vzdělání do Kladrubského kláštera k opatu Wronovi, není známo, jak se tam učil. V patnácti letech, po smrti otce, se vrátil do Kutné Hory. Nevykonával žádné řemeslo, žil z velkého dědictví Křivoláčků (podílu ze stříbrného dolu po otci). Vedl bouřlivý život, strávil většinu času v krčmách u vína. Kutnohorští měšťané nešetřili stížnostmi na něj. Mikuláš Daczický byl několikrát trestán vězením. I v šatlavě s přáteli hodoval, pil a rušil noční klid.

Ani při bouřlivém společenském životě nepřestal být vnímavým renesančním humanistou. Příležitostně veršoval a především systematicky navázal na rodovou měšťanskou kroniku, kterou začal sepisovat jeho pradědeček, Bartoš z Práchňan. Dalšími pokračovateli kroniky byli dědeček Mikuláš z Práchňan a otec Ondřej Daczický. Mikuláš kroniku rozvinul s pozoruhodnou vážností, filozofickým a historickým nadhledem a faktografickou přesností. Proto se právem nazývá po něm Paměti Mikuláše Daczického z Heslowa. Zápisy svých předků zredigoval, upravil a vtiskl celé kronice svůj osobitý vypravěčský styl.

Postava Mikuláše Daczického se leckomu jeví dodnes značně rozporuplná. Současníci v něm viděli převážně opilce a rváče, historikové a literární vědci oceňují znamenitého kronikáře, historiografa, básníka, kritika zlořádů, špatností, českého vlastence a patriota.

První knihou tohoto cyklu pro nový rok byla logicky zvolena kniha s názvem, jejž netřeba vysvětlovat: Prostopravda. Jde o sbírku Dačického pořekadel, básní a dialogických textů, většinou satirických, jazyka mnohdy lidu blízkého. Jsme přesvědčeni, že si pro svou vlastní cestu novým rokem 2024 právě v těchto ukázkách najdete lecjaké vodítko. Nebo se aspoň pobavíte, a to v dnešní zamračené době věru není málo.

Sit laus et gloria omnipotenti Deo in saecula

Ó člověče,
modli jse! Bohu.
buď poslušen! Slovu jeho.
důvěř jse! Kristu Pánu.
neklaněj jse! Bohům cizím.
odporuj! Zlému.
svoluj! Dobrému.
nečiň křivdy! Bližnímu svému.
neprotiv jse! Pravdě.
vyhýbej jse! Marnosti.
zvykej! Ctnosti.
nepochlebuj! Lži a nepravosti.
dej místo! Spravedlnosti.
Aby došel boží milosti,
amen do věčné radosti.

Ne hned pojednou všemu věř...

Ne hned pojednou všemu věř,
neb jse k pravdě plichtívá lež
Ne se vším na plac, o čem víš,
aniž vše zjevuj, co umíš.
Cizího nikda nežádej,
na svém spravedlivém přestávej,
svého také nerozdávej.
S bláznem jse nevaď, nehádej
drž slovo a na paměti měj,
co učiniti nemíníš, nepřipovídej.
Nelži a nechval sebe sám,
zvláště kde jsi vejborně znám,
nebo lidé rozum jmají, po řeči blázna poznají.
Když dobré svědomí zachováš,
neopustí tě Pán Buoh, to shledáš.
Nebo: Lepší jest upřímá sprostnost a dobré svědomí
nežli šibalská moudrost a podvodné umění.

Hleď žádost tělesnou rozumem spravovati...

Hleď žádost tělesnou
rozumem spravovati.
Kdy a kde potřeba, neostejchej
jse pravdy zastávati.
Nebo: Lépeji jest pro pravdu býti
v nenávisti nežli lživým
pochlebenstvím vyhledávati
lásky světské, a víceji jse
sladkých nežli trpkých řečí
máš obávati.
Kdo jse nedá trestati,
není hoden, aby jiné trestal,
nebo na nic nedbati bláznům náleží.
Umrlý jest, kdo neví, jak živ jest.

Věř ne všecko, co slyšíš...

Věř ne všecko, co slyšíš!
Mluv ne všecko, co vidíš!
Mluv ne všecko, co víš!
Čiň ne všecko, co chceš!
A zoumysla nehřeš,
nebo víš, že umřeš.

Fulmen est, ubi cum potestate habitat iracundia

Nesuď spěšně a hněvivě,
aby nepykal lítostivě,
nebo pokud v hněvu trváš,
nic před sebe bráti nemáš.
Rozvaž nejprv dobře, zdravě,
ne hnedky po vsteklé hlavě.
Nebo: Zeď čelem chtít proraziti,
múdama ježka zabiti,
toť jse netrefí nikoli,
pokus toho, kdo chce koli,
spíše mozk z hlavy vyrazíš,
varlata sobě pokazíš.
Tluč rače pěkně na dveře,
ať jse povlovně odevře.
Hněvem, zlostí nezejskáš, věz,
kde nemůžeš přeskočit, podlez.
Zle-li pak navaříš, sám to sněz.

Ó, co ohyzdná věc jest...

Ó, co ohyzdná věc jest:
mrzutá pejcha a lež,
vysokomyslnost chudého,
an žádný nedbá na něho,
kurva když jse o čest vadí
a moudrý s bláznem nesnadí,
kde jse pak o cizí derou
a bohatí chudým berou,
ti pro takové lakomství
tratí nebeské království.
Tyto věci sobě překážejí:
Voda vohni, starost zdraví,
ožralství pokoji, pravda lhářům,
lakomství kněžím, kurvy žákům,
skoupému hosti a dary spravedlnosti.
Ještě nemají na tom dosti,
berou předce bez lítosti a milosti.
(Hausknechtu kůň poručiti,
šenkýřkám měšec svěřiti,
havéři důl,
ženu žákuom,
při řečníkuom,
neopatříš-li sobě sám toho,
zvíš, jak zejskáš velmi mnoho,
leda bylo pro někoho.)

In iure oratores sunt hominum voratores

Každý jse vystříhej toho,
by nepotřeboval mnoho
práv světských s jeho řečníky,
škodlivými nájemníky.
Neb nouze řečníky rodí
a z toho jse lháři plodí.
Mnohý jsouce řemeslníkem,
krejčím, ševcem, kožišníkem,
hlediž, a on juž řečníkem.
Těžko rukama dělati,
lechčeji hubou hejbati.
Nechce jse k řemeslu znáti,
rači bude z peněz lháti.
Mezi lidmi vády tropí
a v tom někoho poškopí,
jsou jako polou pochopi.
Motají divné vokliky,
nezdravé jsou jejich líky.
Pan Čert jim brousí jazyky.
Dobře říkají Poláci,
že řečníci jsou štěkavci.
Jako psi hryžou i dáví,
že to jejich pluh jest, praví.
Jazyk jest jejich radlice,
umíť vyvorat z truhlice.
Od karet i kostek berou,
o cizí měšec jse derou,
na to hodují a žerou.
Divně to řemeslo páší,
na prostém hnedky vystraší.
K soudům a nevolem radí,
i přátely spolu svadí,
hbití jsou na to kejklíři,
jazykem notní šermíři,
když jazykem zašermuje,
proti pravdě lež premuje.
Hlediž jse ho tehdáž pilně,
uhodíť tě v měšec silně.
Tvrdíce jse, že jsou slavní,
vyhýbejte jse jim, blázni.
Jest jich mnoho v vaší lázni.
Nechtěje být v boží kázni,
pod zlatým řetězem kráčí,
slušel by mu provaz rači.
Ještě jse jim i to vidí,
že tě o statek vošidí.
Když jim pak nemáš co dáti,
ráčí jse tomu zasmáti,
s jiným proti tobě státi,
kdo jim toliko přeplatí.
Lidským svárům jse radují,
pod tím sobě nahánějí.
Ať jim všeckno všudy nesou,
berou předce, až se třesou.
Maje sobě tu moc danou,
na zvěřině nepřestanou.
Juž kdo právo jměj neb neměj,
předce ty jim, kde co jmáš, dej.
Když jsi pak statku, peněz prost,
bo tu hnedky jmáš od nich vejhost.
Na holičkách tě nechají,
když tě jinému prodají.
A tak je v tom pilně poznej,
na sebe dobrý pozor jměj,
aby neupad v teneta,
řečníkům v jejich klepeta,'
sic po tobě bude veta.
To pravila jejich teta,
paní Dorota, Kedruta,
tvrdila to i Marketa
a svědčila paní Běta,
potom sešla s toho světa,
že čert řečníky peklo vymetá.
Dobrých jse tu nedotejče,
drb jse v hlavě nebo vejce.
Kdo tím není, nehněvej se.
Neb jse to o dobrých nemluví,
každý o sobě nejlép ví.
Aniž jse zlé o ctných píše.
Zlý, mlč, sehna hlavu tiše.
Nebo: Hoď mezi psy kamenem nebo holí,
kterého trefíš, tenť zaskulí.
Kdo pak řečníka chce ujíti,
hleď na sebe pozor jmíti,
aby jse pokojně choval,
k soudům příčiny nedával,
šarvátek, různic nedělal,
cizího neosoboval.
I budeš moci pokoj míti,
řečníka škod prázden býti,
zůstávati s celou hlavou,
spraviti se zdravou radou.

Ad annum 1620 in persecutione papistarum contra evangelicos Bohemos
(část)

… Sami to nepřátelé znají,
že nespravedlivou při jmají,
ale však na to nic nedbají,
jakkoliv mohou, obírají, sápají,
hněvají i posmívají.
Ó, milý kraji, braňmeţ duše zdraví,
jinak nám pokoje nedají, nenapraví.
Nebuďmež bídní otrokové,
zůstávejme věrní Čechové
příkladem předkuov našich milých,
pro Krista horlivých, zmužilých,
jenž jsou byli stálí a došli chvály,
pravdou a mečem víru obdržali
a vlasti své nám dochovali, nezmrhali.
Páni rytíři, čeští rekové,
nechť jse blyští vaší mečové!
Obnovtež svou udatnost českou
pro odplatu hojnou nebeskou,
se neopouštějte a nezoufejte,
slavní rodové a principálové,
však jste pak své vlasti synové a dědicové.
Pán Buoh náš toho propůjčuje,
pravdy hájiti dovoluje.
Nedopustíť své slávy lechčiti,
nepřestávejtež jeho ctíti,
dobré srdce jmíti a nestraniti,
věrným přátelům nápomocni býti,
vlasti naší neopustiti, netratiti.
Tyranští světští potentáti,
přestaňtež víc Boha hněvati!
Nelzeť jest mu odporovati,
raděj pravdě místo dáti,
jíž jse protivíte, neostojíte,
bude Pán trestat, to vám spůsobíte,
jestliţe jse nenapravíte, o tom zvíte, jesuité!
Obraťtež jse k němu s námi,
v křesťanském spolu milování,
ať Antikrist nevládne námi!
Buďmež Kristu Pánu poddáni
v lásce a svornosti, v té důvěrnosti,
žeť nás přivede do svého království,
k otci svému do věčné radosti svou milostí.

Ó Bohemia

Není to v světě nic divného,
že vlast táhne k sobě svého;
Česká země hladovitého
živí i nepřítele mnohého.
Nemá odměny od žádného,
trpí od cizích mnoho zlého.
Ó, Bože, chraniž národu českého!
Předešle a za pohanstva
byla země Česká pusta,
zůstávaje tak od dávna
lidského rozumu prázdna.
Když pak z osudu božského
od národu slovanského
skrze Čecha osazena,
ve všem dobrém rozmnožena,
tu hned národové jiní,
závistiví, nepřízniví,
oč prvé nikda nestáli,
nestarali, nevzdělali,
zosobit usilovali
a do Čech jse velmi drali,
chtíce to Čechuom vydřiti,
z cizí práce rozkoš jmíti
a svou vůli provoditi,
o vše všudy připraviti,
o čež usilují až posavad,
aby ledakdos v Čechách vlád,
nemůže-li, aby okrad.
Ó, kde jsou starých Čechuov ruce
na takové cizozemce.
Nynější jse jen dívají,
mnozí i napomáhají,
tak k záhubě pospíchají.
K čemu přijdou, to poznají.
Jmějž jse dobře, milý Čechu,
nelez dále do posměchu.
Každý do tvé vlasti běží,
tak zůstáváš jen v loupeži.
Ochraňujž sám Pán Buoh tebe
a pomoz z země do nebe.