Atentát vykonala před pětasedmdesáti lety, 27. května 1942, v Praze - Libni dvojice československých výsadkářů Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Jednalo se o dokonaný atentát na zřejmě nejvýše postaveného představitele nacistického režimu v průběhu druhé světové války. (Neúspěšných atentátů bylo více, včetně dvou na Adolfa Hitlera, avšak jen Heydrich skutečně atentátu podlehl.)
Už v minulém Příběhu s otevřeným koncem jsme psali, že pozice české exilové vlády v Anglii krátce po jejím v zásadě zbabělém úprku z „mnichovské“ republiky nebyla příliš důstojná. Její hlavní představitel Edvard Beneš nepožíval právě výsadního postavení. Svou roli bezpochyby sehrával i fakt, že od léta 1940 Velká Británie byla pod ustavičným leteckým ohrožením, německé nálety jí způsobovaly obrovské ztráty – příběh města Coventry je znám nejméně stejně dobře, jako pozdější příběh Drážďan – obě historická města byla víceméně srovnána se zemí, byť každé z jiných důvodů či záminek. V této situaci každodenního ohrožení samotného národního přežití Británie mohl být Beneš se svými nároky být britskou reprezentací právem považován za otravnou veš.
Oficiální verze příprav na atentát zní zhruba takto: Od svého ustavení se československá exilová vláda stále více dostávala pod tlak britských oficiálních míst.  Důvodem byla údajně malá aktivita domácího odboje v obsazeném Československu. Koncem roku 1940 byl proto československou exilovou vládou v Londýně přijat program pomoci domácímu odboji. Počítalo se s vysíláním specialistů do Protektorátu, vycvičených na nestandardní vedení války (diverze, sabotáže) a jejich zapojení do domácího protiněmeckého odboje. Koncem léta roku 1941, po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora, bylo rozhodnuto o rozšíření činnosti vysílaných specialistů o teroristickou činnost (atentáty a fyzická likvidace příslušníků německé okupační správy, zrádců a kolaborantů z řad českého obyvatelstva). První takto koncipovanou operací se měla stát operace Anthropoid.

K výcviku na provedení operace Anthropoid byli povoláni rotmistr Jozef Gabčík a rotný Karel Svoboda. Svoboda byl koncem roku 1941 z důvodu úrazu při cvičném seskoku z operace vyřazen a na Gabčíkův návrh nahrazen kpt. Janem Kubišem. Samotný výcvik zahájili v létě 1941 ve výcvikových školách ve Skotsku. Okolnosti a průběh atentátu byly příběhem mnoha více nebo méně odborných publikací, a též několika filmů, z nichž minimálně z uměleckého hlediska do dnešních dnů obstál asi jen ten Sequensův ze 60. let.  Co však žádná obecně známá studie neřešila, byly předpokládané následky atentátu. Jejich větší či menší hrozbu předvídala jen tehdy již státním tajemníkem říšského protektora K. H. Frankem zrušená tělovýchovná organizace Sokol, přetvořená zčásti v odbojovou skupinu Jindra, která se zapojila do příprav na atentát, zajišťovala – dnes bychom řekli: logistiku, tedy například ubytování a informace, a už předem varovala Londýn před možnými důsledky atentátu. Jak se ostatně dalo čekat, po atentátu byla síť skupiny Jindra nacisty zlikvidována.

Průběh atentátu i události vzápětí následující (Heydrich zemřel 4. června 1942 v ranních hodinách) je dostatečně znám. Po atentátu se výsadkáři skrývali v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, kde je dostihla smrt. Odešli jako hrdinové, žádná relativizace či komentář některých okolností operace Anthropoid nemůže jejich hrdinství umenšit.