Obyčejná lidská slušnost velí poskytnout pomoc lidem v nouzi. Naše republika tak činí po dlouhou dobu a pomáhá všude tam, kde je pomoci zapotřebí. V případě syrských uprchlíků je však velká dávka opatrnosti na místě. Nevíme, kolik extrémistů a teroristů může mezi nimi být ukryto.

Náš stát pomáhal už dříve lidem z oblastí stižených válečným konfliktem. Ale také nikdy nešlo i tak velké množství lidí, kterým by náš stát měl poskytnout azyl. A opět něco jiného je poskytnout pomoc s tím, že se lidé, kterým je pomoc poskytnuta, zase vrátí domů, než výhled, že se takoví lidé de facto nemají kam vrátit.

Již delší dobu se v EU mluví o rozdělování přistěhovalců – ilegálů do všech členských států. To je v zájmu především Itálie a Francie. Plán na rozmisťování už dokonce Itálie několikrát avizovala a teď, jak se zdá, dojde k realizaci.

Česká republika by prý měla přijmout 10000 syrských uprchlíků. Může si to naše kasa v mínusu dovolit? Můžeme si vůbec vzít tak velké riziko a přijmout tolik lidí jako je v malém městečku? Víme vůbec, jak velké je nebezpečí, že mezi uprchlíky budou muslimští fanatici a kolik jich bude?

Ministr Chovanec se vůči takovému počtu staví skepticky a chtěl uspořádat referendum, zda má náš stát uprchlíky přijmout. „Považuji to zbytečné, protože Česká republika se k pomoci už zavázala. Souhlasím s tím, že názor lidu je rozhodující, ale myslím, že ta situace je už docela jasná a referendum by znamenalo jen ztrátu peněz i času,“ řekla Elena Tulupova z Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty v České republice.

Podle České biskupské konference bychom si měli vzít příklad v sousedním Německu, které je ochotno přijmout až 140 000 běženců. Nesdílím nadšení neziskovek. Tak velké číslo utečenců je daleko víc problémem. Kolik z takové spousty lidí bude ochotno vrátit se do Sýrie, až důvod pro uprchlictví skončí? Kolik jich bude chtít zůstat v blahobytnějším prostoru, nadto bude-li o jejich existenci postaráno?

V pátek má proběhnout jednání ministrů vnitra států EU, kde by se mělo jednat o kvótách pro jednotlivé členské státy. Věřím tomu, že ministr Chovanec nebude se svým odporem proti přijetí kvót osamocen. Bohuslav Sobotka říká: „Platí princip jednomyslnost, Evropská unie nám tedy nemůže syrské uprchlíky vnutit.“

„Nepředpokládám, že by Evropa schválila princip přidělování kvót azylantů pro jednotlivé členské země. Byl by to průlom do azylové politiky. Evropské země na to nejsou připraveny. Není na to připravena Česká republika,“ dodal Sobotka.

Jenže Lisabonská smlouva zavedla institut kvalifikované většiny, takže menší státy mohou být přehlasovány a donuceny přijmout něco, co vůbec nechtějí. Zrovna tak může dojít k nadiktování, kolik musíme přijmout uprchlíků proti naší vůli a internacionalisté ve vedení EU to velmi rádi udělají.

Problém netkví v nedostatku ochoty poskytnout pomoc, ale v tom, že nám EU bude moci nařídit povinnost poskytnout azyl v rozsahu, jaký sama uzná za vhodné. Přesně o to se Itálie a Francie dlouhou dobu pokoušejí.

EU si sama zadělává na problém. Imigranti z muslimského světa často nechtějí splynout a začlenit se do společnosti, přizpůsobit se zdejší kultuře a zvyklostem. Naopak, často staví svou kulturu a zvyklosti nad hostitelskou. Příkladů se dá najít velké množství.

Plíživě tak postupuje islamizace Evropy a nakonec se může stát, že naše kultura v našem prostoru bude potírána a pronásledována. Zdalipak si to vůbec mocipáni v Bruselu a neziskoví bojovníci za práva imigrantů uvědomují?