Politika usmiřování a ústupků otevřela Německu cestu k připojení Rakouska (1938), vedla k rozbití Československa v Mnichově (září 1938) a následně k jeho okupaci v březnu 1939. Na mnichovském porcování Československa se přiživilo vedle Německa, také Maďarsko a Polsko. Také Itálie vyrazila v dubnu 1939 za svou kořistí do Albánie. Ve Španělsku byla krvavým fašistickým pučem odstraněna demokraticky zvolená vláda, za pomoci Německa, Itálie a opět za tichého přihlížení a nečinnosti Francie, Velké Británie. To byla Evropa v předvečer 2.světové války.

Dějiny nikdy nebyly černobílé. Příkladem rozporuplného hodnocení událostí, které dovedly svět před 80lety až k druhé světové válce, je i tzv. „Pakt Ribbentrop – Molotov“. Tento „Pakt o vzájemném neútočení… “ mezi Německem a Sovětským svazem (SSSR), uzavřený 24.8.1939, je často zneužíván proti SSSR, dnes tedy i vůči Rusku.

Buďme, ale spravedliví, „Pakt o neútočení…“ ze srpna 1939 byl vynuceným krokem ze strany SSSR, vycházel ze situace která, na konci třicátých letech minulého století panovala v Evropě. Evropa byla ve znamení nástupu fašismu v Německu, Itálii, Španělsku, Maďarsku,… Evropou vládla politika usmiřování (appeasementu) k požadavkům Německa. Příkladem je i Mnichov 1938. Tuto politiku ústupků vytvářeli politici Velké Británie a Francie a v SSSR ji vcelku oprávněně považovali i za protisovětskou.

SSSR po zhroucení odporu polské armády, SSSR 17. září začal obsazovat východní části Polska, tedy svá bývalá území Ukrajiny, Běloruska, která až do Brestlitevského míru (3.3.1918) a sovětsko-polské války (1920 - 1921), byla součástí tehdejšího carského Ruska. Při hodnocení tohoto kroku SSSR, je třeba připomenout, že i samotné Polsko, mělo s hitlerovským Německem smlouvu o neútočení z ledna 1934 a ještě v lednu 1939 probíhala intenzivní jednání mezi samotným Hitlerem a ministrem zahraničí Polska o vzájemném postoji vůči SSSR. Tato jednání zákonitě musela ještě více vyhrotit, už tak napjaté vztahy mezi Polskem a SSSR. V létě 1939 pak neúspěšně skončila jednání mezi SSSR, Velkou Británií a Francií…. A začala rodit se ona dohoda.

„Pakt o neútočení…“ mezi Německem a SSSR, byl tedy jen logickým důsledkem předválečné situace v Evropě. Byl pokusem SSSR oddálit válku s Německem, SSSR nebyl na válečný konflikt připraven, což ukázala i následná válka s Finskem v listopadu 1939. Obdobně, na válku nebyla připravena ani Velká Británie, ani Francie. Následný vývoj války na západní frontě na jaře 1940 byl toho dokladem. Byl to nakonec Sovětský svaz, který nesl hlavní tíhu války…

Dějiny nikdy nebyly černobílé, je nutné vždy je chápat s širších souvislostech a s hodnocením politického vývoje v té dané době.