V minulosti tento den byl  slaven jako Den československé armády. Kdo to ze školáků či studentů dnes ví?

Milí žáci, milí studenti středních a vysokých škol tak vězte, že 6.října 1944 vojáci 1.československého armádního sboru vstoupili na půdu Československa, toho dne začala cesta za osvobozením naší vlasti. Krvavá Dukla. Karpaty v tomto podzimním období, byly plné deště a bláta, začalo sněžit. Místo slibované pomoci od slovenských divizí, tedy otevření prostoru, přišla palba z německých okopů.  Každý metr cesty  znamenal i smrt. Na Dukle se rodily i slzy štěstí, vlály československé prapory,  zazněla hymna, vesnice vítaly své osvoboditele, svoboda přicházela z Východu. Na Dukle padlo 1800 našich vojáků, ale i 19.000 sovětských hrdinů, mějme úctu k těmto hrdinům….. 

Od té doby uplynulo dlouhých 76let, časy se změnily. Máme nové hrdiny.  Vlastenectví je znevažováno, váleční hrdinové jsou kádrováni i v hrobech. Hrdinství našich vojáků na východní frontě se nepřipomíná, dokonce se znevažuje. Povětšinou ti co padli na Dukle, byli naši krajané, Češi z Volyně. Umírali za vlast, kterou ani nepoznali.

Přebarvená historie dnes tančí na hrobech hrdinů. Dějepis dostal nový kabát.  Kácí se sochy hrdinů, … A tak školáček, celý zmatený, se ptá dědy: „Dědo, kdo vyhrál tu světovou válku? My, nebo Němci? “  Zatím co generálové jednotek SS si užívají v médiích a v knihkupectvích svou posmrtnou slávu, vzpomínky a osudy československých hrdinů od Sokolova, Kyjeva, Dukly jsou nežádoucí. Paměti jejich statečného velitele, bývalého legionáře, generála Ludvíka Svobody, dnes již  nekoupíte, … Milí studenti, víte o tom, že jeho syn Miroslav byl umučen v německém koncentračním táboře, že jeho žena s dcerou se ukrývalyi po několik let u statečných lidí?  
    
Milý školáčku, tak věz, že před 76 lety vojáci z 1. československého armádního sboru,  spolu s Rudou armádou se probíjeli přes Karpaty na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Slovenské povstání bylo možnou očistou za válečnou kolaboraci Slovenska s Hitlerem. Asi nevíš, že Slovensko se zúčastnilo v roce 1941 vojenského tažení proti SSSR. 

Dukla se stala branou do naší vlasti. S posledními pamětníky odchází  historická paměť. Je mi smutno, když vidím, jak s historií zacházíme. Mizí pomníky hrdinů, i  ten slavný tank T34 č..23 musel v roce 199  zmizet jako první, připomínal by dětem a studentům naši východní válečnou historii. Chudák školák, má v tom asi zmatek…