Je to také země, která nikdy nebyla plně ovládnuta. Zkoušeli to Peršané, Mongolové a v posledním staletí Britové, Sověti a nakonec v roce 2001 i Američané, ti dokonce s podporou NATO. Nakonec všichni odtáhli s ostudou. A tam někde daleko v horách bojovali a umírali i vojáci České republiky. Mnozí další to válečné trauma ponesou po celý život.

Dnes se v televizi díváme na otřesné záběry. Vypovídají o mnohém… Opuštěná vojenská technika, prchající vládní vojska, naopak prašnými cestami na mopedech s kalašnikovem v ruce do Kábulu spěchající vousatí bojovníci Talibánu, nikde žádný odpor. Ta moderně vyzbrojená, dokonce s českou pomocí vycvičená armáda rychle převléká uniformy, případně prchá přes hranice. V Kábulu vypukla panika, chaos. Kábulské letiště je přeplněno prchajícími z USA a zemí NATO a jejich civilními pomocníky z řad Afghánců. Zastupitelské úřady vyklízejí své budovy, pálí dokumenty, lidi odvážejí poslední letadla. Také podle včerejších zpráv z médií, prezident Afghánistánu uprchl za hranice země i s kufry peněz.

Jak si vysvětlit, že generální štáby NATO se probudily teprve tehdy, když ke Kábulu se blížili na mopedech „pasáci koz“? Dlouho se čekalo na zázrak, ten nepřišel, na kábulském letišti zoufalí Afghánci se pokoušejí dostat ze země, záběry jsou otřesné. Padající lidé z letících letadel na betonovou plochu. Obrázek téměř totožný, jako v roce 1973 při útěku Američanů z Vietnamu. Američané se nepoučili. Po 20letech válečného dobrodružství, po tisících padlých Američanech, po znehodnoceném bilionu dolarů, před několika měsíci došli k rozumu a s Talibánem podepsali dohodu o svém odchodu z Afghánistánu. Američanům to trvalo dlouhých dvacet let, nepoučili se z Vietnamu, Libye…

Lid Afghánistánu Američany nikdy nepřijal, byli pro něj agresory. A tak místo důstojného odchodu nastal úprk, chaos. Prezident USA Biden čelí domácí tvrdé kritice za tuto zpackanou akci. Je až úsměvné vidět, jak bojovníci Talibánu ovládli za měsíc celý Afghánistán. Talibán a jeho bojovníci, většinou chudí pasáci koz, seběhli z hor Hindúkuše, či z pohraničních hor u Tádžikistánu, Uzbekistánu … a vyhnali vládní vojska ze všech koutů země.

Jejich nepřítelem se stalo NATO, tedy i naše republika. Smutná realita i pro nás. Přitom zkušenosti s okupací máme. Československo si za několik dnů připomene srpen 1968, ale také nikdy nezapomene na německou okupaci naší vlasti v letech 1939 -1945. Média i politici budou srpnovou agresi skloňovat ve všech pádech. K této agresi ale budou mlčet. K naší cti slouží, že od samého počátku jsme jako občané měli pochybnosti o postupu NATO, ten nám vedle ztracených životů přinesl i miliardové náklady. Vývoj nám dal za pravdu. V následných dnech do Evropy budou proudit statisíce ilegálních uprchlíků, bruselští úředníci budou opět bezradní.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele