Omezená suverenita ČR, v důsledku politiky EU, je opět realitou. Jakýkoliv odpor či nesouhlas s kroky EU je vydáván za porušení pravidel EU. Politici, mající jiný názor, jsou vystaveni štvanici. Ulice se stává prostředkem nátlaku. Proto mnohé, zejména nově přijaté státy, včetně ČR, tak pod hrozbou odejmutí dotací plní poslušně příkazy z Bruselu.

Výsledkem je, že česká politika v EU místo ochrany českých národních zájmů spíše preferuje tu užmoulanou čepici a ohnutá záda… Pokud českým praporem někde můžeme zamávat, děje se tak jen při sportovních akcích, když naši borci vydřou nějakou tu medaili. Mnozí z nich pak při české hymně stojí jak ti němí sněhuláci na bílém poli…

Samozřejmě nejde jen o tu českou hymnu, jde zejména o úctu nás občanů k tradicím a k české historii, jde o úctu k jejím symbolům, z kterých se stát po staletí vytvářel. Bez mýtů žádný národ nemůže existovat, bez mýtů zůstává pojem národa prázdný. Našim předkům byla vzorem například husitská tradice. Ta tradice, která ovlivnila významně české dějiny. Husitské prapory či názvy bojových svazků, které nesly jména slavných předků Jan Hus, Jan Žižka, Jan Želivský, Jan Prokop Holý…

Dnes cítíme ústup, či spíše znevažování těchto tradic. Přepisují se dějiny, odstraňují se národní symboly, je znevažováno například hrdinství z období boje proti fašismu. Hrdinové 2. světové války jsou kádrováni, jejich pomníky jsou káceny.
V těchto dnech si připomínáme 75. výročí Slovenského národního povstání, v té době k nám vzhlížely všechny porobené národy Evropy s obdivem. SNP je tak natrvalo součástí jak slovenských, tak i českých dějin. Nezapomínejme na to, máme být na co hrdi!

Evropa se za posledních 30 let změnila. Varšavská smlouva se rozpustila. Dnes jsme členy NATO i EU. Přesto místo ratolestmi míru máváme opět zbraněmi, přes ČR projíždí směrem na východ kolony cizích vojsk, stupňuje se protiruská rétorika, vyvolává se opět duch studené války! Umět říci NE, místo toho hrbíme záda, žmouláme poddanskou čepici.