A to britské koloniální bohatství chránilo největší a nejsilnější loďstvo světa, Británie ždímala kolonie, kterých bylo bezpočet, kdo to dnes spočítá? Indie, Cejlon, polovička Afriky. I když pod tlakem dějin dostaly bývalé kolonie formální nezávislost a vztyčily vlajku nezávislosti, přesto dozor nad nimi zůstal. Lodě s koloniálním zbožím se dále plavily do Evropy.

Dlouho platilo to známé:  Nad britským impériem slunce nezapadá.  Tento výrok výstižně  charakterizuje ekonomické, ale i lidské drancování britských kolonií, jako byly státy Asie, či černé Afriky. Británie nebyla sama, v tom užívání si blahobytu na cizí úkor. Obdobně vládly nad „svými“ poddanými tehdejší mocnosti, jako Francie, Itálie, Holandsko, Německo, Španělsko, Belgie…  Na tyto zlaté imperiální časy  se dnes   zapomíná. Nebo se o nich „taktně“ mlčí.

Připomínám záměrně tuto dobu, kdy si vyvolené mocnosti rozdělily svět a jeho bohatství.  Vedle surovin to byly také miliony skutečných otroků, kteří putovali přes oceán do Ameriky a do dalších koutů světa. Statisíce otroků cestou zahynulo, přesto obchod s otroky byl velice výnosný. Platilo se za živé dodávky. Jakýkoliv odpor se tvrdě trestal… Sekaly se hlavy i ruce. Kdo se dnes k tomu hlásí? Bývalé koloniální mocnosti musí nést i důsledky svého imperiálního počínání!  Tedy vracet to, co kdysi ukradli, či odvezli. V mnohých státech po jejich hospodaření dodnes zůstal chaos a bída.    

Bývalé kolonie si postupně svou nezávislost vybojovaly. Za tu okleštěnou svobodu musely ale draze zaplatit. Koloniální politika Británie, Francie, Itálie, Belgie a dalších států je příčinou i té dnešní, v Bruselu tolik diskutované migrační krize. Miliony migrantů se valí do Evropy, unie je opět bezradná, místo řešení hledá zástupné téma, hledá nového nepřítele. Pokukuje opět směrem na Východ.

Při pohledu na záměrně přibarvené mediální podání protirasistických demonstrací v USA a v západní Evropě vnímám, že tyto nepokoje jsou jen rázným připomenutím koloniální politiky. Bývalé koloniální mocnosti se ke své minulosti dnes nehlásí a my ostatní, co jsme „nekolonizovali“, ani jsme neseděli u jejich plného stolu,  máme  zapomenout, nebo dokonce se s nimi v té špíně vymáchat.  Nedivme se dnešnímu účtování s minulostí… Na mnoha místech světa se kácí symboly minulosti, symboly otrokářství, kolonialismu i nesmírného lidského utrpení. Padají sochy králů, prezidentů, generálů i těch bílých otrokářů …

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele