V době, kdy se prohlubuje vzájemné odcizení politiky a občanů, se pro mnoho voličů stává volba prezidenta, poprvé v českých dějinách přímá, nadějí na zlepšení situace. Ačkoliv jsme přesvědčeni, že náprava poměrů musí mít daleko komplexnější charakter, není nám lhostejné, jakou osobu si občané do čela státu vyberou, neboť tím vyjadřují, jaké hodnoty, zájmy a politický styl by měli jejich volební zástupci reprezentovat. V této souvislosti sledujeme se znepokojením, že podle průzkumů veřejného mínění mají reálnou šanci na úspěch kandidáti, kteří by po tristní éře Václava Klause sotva představovali zásadní zlepšení.

Miloš Zeman je částí veřejnosti považován za levicového kandidáta, který svá nejúspěšnější léta v politice strávil jako oponent Václava Klause. Zeman byl však nejen oponentem, ale zejména také partnerem Václava Klause v dobách tzv. opoziční smlouvy (1998 – 2002). Oba politici jsou si dodnes blízcí a nelze vyloučit, že by Miloš Zeman na postu prezidenta byl jednou z opor návratu Václava Klause do stranické politiky. Po programové stránce Zeman reprezentuje směr, který po vzoru Tonyho Blaira přistupuje na základní teze neoliberalismu a oslabuje sociální stát, aniž by k němu nabízel jinou alternativu než nadvládu finančního kapitálu. Alarmující jsou Zemanovy postoje v zahraniční politice (podpora izraelské agrese vůči Palestincům, požadavek leteckého úderu na Írán), sklon k mentorujícímu až agresivnímu vystupování vůči nositelům jiných názorů (např. ekologickým aktivistům) či projevy nenávisti k islámu.

Ani druhý kandidát označovaný médii za favorita, Jan Fischer, nepředstavuje podle ProAltu žádoucí alternativu. Je to muž bez politické vize, zato s nápadným citem pro kariérní vzestup a pro zájmy těch, kdo mu jako aktuální držitelé moci k tomuto vzestupu mohou pomoci. V 80. letech byl členem KSČ, dnes by však – podle vlastních slov – odmítl jako prezident jmenovat premiéra vlády opírající se o komunistické hlasy. Takový postoj implikuje pohrdání ústavou i částí voličů. K čemu má naopak Jan Fischer respekt, to jsou zákulisní hybatelé dnešní politiky. Navzdory prohlášením o rozchodu s politicko-podnikatelskými elitami se opírá o podporu lidí, jako jsou miliardář Tomáš Chrenek či „mediální magnát“ Jaromír Soukup.

Další zdánlivou alternativu k politickému marasmu představuje Karel Schwarzenberg, těšící se dokonce přízni členů údajné kulturní elity. Schwarzenberg se od úrovně současné české politické garnitury snaží příležitostně distancovat zdůrazňováním své image evropského gentlemana, po celou dobu účinkování dvou posledních vlád byl však jejich pevnou součástí. Je tak spolupodepsán pod jejich asociální a korupční politikou, a navíc právě skrze svou image dodává této politice jakousi morální záštitu, která je však pouhým pozlátkem (viz případ Čunek v Topolánkově vládě a aféry Vondry nebo Parkanové v úřadující vládě Nečasově). Jeho snaha distancovat se od některých důsledků prezidentovy a premiérovy lednové amnestie pak vyznívá jako pokrytecký alibismus. Ve sféře zahraniční politiky Schwarzenberg navzdory proklamovanému evropanství podporuje agresivní zahraniční politiku USA, a to i v případech, kdy tato narušuje mezinárodní právo. Postoje ministerstva zahraničí pod Schwarzenbergovým vedením (např. uznání Kosova a naopak neuznání samostatné Palestiny) zhoršily pověst ČR na mezinárodním poli.

Iniciativa ProAlt si ve funkci hlavy státu přeje osobu, která se postaví proti růstu sociálních a ekonomických nerovností a proti závislosti politiků a politických stran na světě velkých peněz. Chceme v čele republiky osobu, která přispěje k vytváření rovnováhy ve společnosti, osobu, která bude smýšlet liberálně ve vztahu k etnickým, náboženským a sexuálním menšinám, nebude podporovat energetickou závislost na centralizovaných zdrojích spotřebovávajících fosilní suroviny a podpoří zvýšenou ochranu přírody a krajiny. V neposlední řadě považujeme za žádoucí, aby nově zvolený prezident či prezidentka podporoval/a větší účast občanů na politickém životě, ať už v podobě prvků přímé demokracie nebo podporou podílu veřejnosti na rozhodování státních a samosprávných orgánů. Tyto formy politiky považujeme za nezbytné pro demokratické vyrovnávání se s krizovými projevy našeho současného způsobu života.

Z nabízených prezidentských kandidátů se našim programovým prioritám přibližují pouze dva – Jiří Dienstbier a Táňa Fischerová. Vyzýváme proto naše příznivce, aby svůj hlas dali jednomu z nich. Jak v těchto dnech opět ukázal Václav Klaus, není lhostejné, kdo tak významnou státní funkci vykonává.

ProAlt je občanská iniciativa pro kritiku vládou prosazovaných neoliberálních reforem a na podporu alternativ. Vznikla v létě 2010. Odmítá nárůst sociálních a ekonomických nerovností, ekologickou bezohlednost, privatizaci veřejného prostoru, statků a služeb. Stavíme se proti odsouvání občanů do role těch, kdo bezmocně přihlížejí rozhodování uzavřených elit, které nemohou ani kontrolovat, ani na ně mít praktický vliv.