Ani jedna ze stran není schopna (a její vedení patrně ani nechce) pojmenovat příčiny současných problémů, ukázat vzájemnou souvislost těchto problémů, a teprve na tomto základě formulovat program jak v podobě akčních kroků obrany a nápravy, tak i dlouhodobé vize vyplývající z pochopení podstaty současné přelomové doby.

Abych nebyl obviněn z toho, že požaduji něco nereálného: Splnění této základní podmínky přijatelného programu by bylo možné, pokud by ta či ona strana vyšla například (může využít i něco lepšího, pokud to bude mít) z analýzy reality alespoň na úrovni výchozích tezí postupně rozvíjených ve třech monografiích, které jsou dostupné zde.

Místo toho nabízejí jednotlivé politické strany nesplnitelné sliby, o kterých ví, že jsou nesplnitelné, a ani je nehodlají plnit. Do voleb je ještě hodně daleko a tato skutečnost může vést k nepředvídatelným událostem. Nejvíce jsou ohroženy strany programového typu (KSČM a ČSSD) s nimi pak i strany tradiční (ODS, KDU-ČSL).

ČSSD

Hlavním problémem ČSSD je, že není sociální demokracií. Současné vedení si tradici strany a politický prostor, ve kterém sociální demokracie operuje, zprivatizovalo a z jeho pozice tuneluje společnost, zejména prostřednictvím krajských mafií. Z toho pak vyplývá slabost současného vedení ČSSD v mezinárodní politice, kde se představitelé ČSSD v podstatě podstavili na stranu slouhovství současné globální moci.

Z toho následně vyplývá programová prázdnota této strany, kterou názorně ilustroval její novopečený programový šéf svým jakešovským vystoupením na programové konferenci ČSSD, za což byl aklamativně postaven na čelo ideové prezentace strany. Kdo nevěří, může se na vlastní oči přesvědčit zde.

Současné vedení ČSSD zcela pochopitelně není schopno založit program na analýze příčin současných problém a jejich vzájemné podmíněnosti, protože se samo stalo problémem. Funguje přímo na principu struktur založených na vzájemném krytí ve vazbě na slouhovství současné globální moci.

Potlačení vnitrostranické demokracie jako nutné podmínky privatizace strany proběhlo velmi tvrdě. Vyvrcholilo politickou likvidací Zimoly, bývalého hejtmana kraje, který jako jeden z mála či dokonce jako jediný z krajů nebyl plně ovládnut mafiánskými strukturami. A ani pokračující propad ČSSD a odstupování veřejností uznávaných osobností z kandidátky ČSSD v Jihočeském kraji nepřimělo současné vedení ČSSD ke korekci svého přístupu. Pevně drží v rukou svou kořist, která mu umožňuje definitivně ČSSD a její společenskou pozici dotunelovat, aniž by počítalo s budoucností této strany.

Prakticky uplatněné uvnitř strany se nyní vedení ČSSD pokouší rozšířit na celou společnost. Jakákoli kritika se vydává za něco, co je v rozporu s "českými bezpečnostními zájmy definovanými Bezpečnostní strategií ČR", viz:

"Jednak v to počítáme aktivní autory alternativních médií, jednak skupinu pseudoexpertů či autorit, které se snaží intenzivně prosazovat narativy, které jsou v rozporu s českými bezpečnostními zájmy definovanými Bezpečnostní strategií ČR, do veřejné debaty a mediálního prostoru." Takto definoval mluvčí Ministerstva vnitra Jiří Korbel okruh lidí, kteří podle Chovancova úřadu šíří "dezinformace"."

Úpadek ČSSD, který nyní vyústil v privatizaci této strany a pokus o její zneužití k potlačení demokracie, byl umožněn mj. i selháním KSČM, která se nedokázala představit jako ideová alternativa, ale sama se postupně stává konformní vůči současné globální moci. (Tomu se budu věnovat samostatně.)

Normálním lidem (i zbylým členům ČSSD) velmi rychle dochází, že volbou této strany již nevolí "menší zlo", ani to, že volbou této strany neuvolní prostor, který historicky i v logice normální politiky patří sociální demokracii, jiným politickým silám. – Tím byli dlouhou dobu vydírání, zatímco se ČSSD postupně měnila v to, čím je.

Podle mého názoru je zprivatizovaná strana nereformovatelná. Nelze v ní obnovit vnitrostranickou demokracii. K tomu přistupuje ještě fakt vysokého zadlužení (nejen "altnerovského"). Nealtnerovské zadlužení v roce 2016 dosáhlo 60 miliónů korun, přitom výsledek krajských voleb byl zoufalý. Po výsledku říjnových voleb nebude ČSSD schopna řešit své ekonomické problémy.

Klíčovou otázkou dnes proto je, kdo a kdy pozici zprivatizované ČSSD, která přestala být funkčním politickým subjektem, nahradí. Zda to bude ještě před volbami (což se zdá nereálné, ale do voleb je ještě daleko), nebo až po nich (což může vyvolat značné turbulence ve vývoji naší společnosti). A jakou roli v tom budou hrát současní či donedávna členové ČSSD, jakou roli další politické subjekty.

Zatím ČSSD směřuje k 6 až 8 %, což fakticky znamená (vzhledem k výše uvedenému) konec účinkování této strany na politické scéně. Profit z toho budou mít jen nejotrlejší dotuneláři, kteří svou pozici z rukou nepustí.

Radim Valenčík

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.