Není jak prohlásil jediný, který má tento názor a mnoho především východních Němců ji odmítá zpívat. Očekávali, že po sjednocení bude přijata taková hymna , která nebude připomínat stále na dobu nacistické éry. Mnoho podle jeho názoru především východních Němců nejsou s ní spokojeni. Spolková kancléřka se k tomuto požadavku nepřipojila, protože podle vládního mluvčího Steffena Seiberta považuje její hudbu i text za hezký.

Pokud jde o hudbu není jistě o tom pochyb, protože byla složena Josephem Haydnem, který ji uvedl v roce 1797 jako melodii opěvující Habsburskou dynastii a byla hymnou až do rozpadu jí řízené monarchie v roce 1918 . Písní Němců se stala, když básník August Heinrich Hoffmann von Fallersleben ji nacionalisticky otextoval 26.srpna 1841 na ostrově Hegolandu jako odpověď na tehdejší francouzské požadavky na Porýní. Do dějin tak vstoupila především její první sloka „Německo nade všechno“, kde jsou deklarovány požadované hranice tehdejšího německého celního svazu. Hymnou se však stala až třicet let poté, kdy po porážce Francie Pruskem vznikla sjednocená Německá říše.

Pozornost však teprve zaznamenala až za první světové války poté co byla propagandisticky využita na střetu u belgického Landemarcku 10.listopadu 1914 kdy údajně za zpěvu Deutschlandliedu dosáhla císařská armáda vítězství. Stala se tak populistickou písní, kterou zneužívali poté militaristické síly, pravicoví extremisté a nacisté pro své cíle. Dones mají mrazení pamětníci když ji slyší , protože jak prohlásil Ramelow připomíná to dobu nacistické éry v letech 1933 až 45. Nic nemění, že při jejím obnovení v roce 1952 jako oficiální hymna západního Německa byla první sloka zakázána a nyní se zpívá třetí opěvující jednotnou zemi, spravedlnost a svobodu. Tento zákaz se často porušuje a jak připustili představitelé Alternativy pro Německo, nacionalistických organizací a především buršáků je veřejně první sloka zpívána na jejich schůzích.

Pozoruhodné byly i osudy hymny východní části země. Ta byla složena v roce 1949 významnými antifašisty hudebníkem Hannsem Eislerem a básníkem Johannesem R. Becherem na výzvu vládnoucí strany SED a prezidenta Wilhelma Piecka. Uvedená byla 6. listopadu 1949 a konstatovala, že nové sjednocené Německo povstane z trosek a opět na něho bude zářit slunce. Prvních sedm veršů se mohlo bez úpravy zpívat na císařskou rakouskou hymnu, což nebylo náhodou. Naznačovalo to možnost nahradit text Deutschlandliedu přijatelný kompromisním textem. Následná léta ukázala nemožnost jejího využití vzhledem volání po sjednocení země, která po uznání Německé demokratické republiky jako samostatného státu byla již jen chimérou. A tak od sedmdesátých let národní hymnu NDR SED zbavila textu a pouze se hrála což bylo kuriozitou. Po pádu berlínské zdi v lednu 1990 televize a rozhlas NDR obnovil vysílání zpívané hymny poté co vláda oznámila, že zákaz používání jejího textu byl zrušen.