Teprve nyní poté co řecká vláda zveřejnila své souhrnné reparační požadavky je reálná možnost, aby je posoudily. Než však dojde k možným rozsudkům uplynou zřejmě další roky. V této době však prakticky nebudou již žít žádní přeživší účastníci těchto tragických událostí. Jak trefně poznamenaly Allgemeine Zeitung je přesto však užitečné tento problém znovu otevřít již jen proto, že z morálních důvodů je pro Němce, pokud nebude uzavřen, nepříjemný.

Jde však jen o špičku ledovce poté, co v lednu 2015 kdy nová řecká vláda Alexise Tsiprasa poukazala na to, že německá vina z dob Druhé světové války nebyla ani po sedmdesáti letech finančně vyřešena. Viceministr financí Dimitris Mardas vypočítal, že Německo dluží Řecku sumu 28,7 miliard Euro, která se sestává z přímých válečných škod, za vynucenou půjčkou a odškodnění nacistických obětí z nichž jedna z tisíců je Distomo. Řecký parlament odhlasoval nyní spuštění diplomatické kampaně za to, aby Berlín Athénám zaplatil přepočtěno na naší měnu sedmdesát sedm tisíc miliard korun za škody způsobené nacistickou okupací.

Na jaře 1941 započala Luftwaffe masově bombardovat severní oblasti Řecka a poté pozemní jednotky obsazovat vnitrozemí a středozemní ostrovy. Následně se rozpoutala vleklá partyzánská válka proti německému okupačnímu režimu. Ten odpověděla nebývalým barbarstvím proti místnímu obyvatelstvu a masakrům na civilních osobách. Během okupace bylo zavražděno na půl milionu Řeků, zcela zničeno na 1700 vesnic jako odvetou za jejich odpor vůči nacistům a vyhlazena šedesátitisícová židovská obec. Během let 1942 až 44 donutila tamní řeckou Národní banku formou tzv. půjčky předat 476 milionů říšských marek ze svých devizových rezerv mimo jiné na financování severoafrického tažení polního maršála Erwina Rommela. Německo však ani tuto masivní finanční půjčku nikdy nesplatilo.

Z hlediska současné spolkové vlády je tento problém právně i politicky uzavřen. Německo podle jejího názoru po druhé světové válce již Řecku ve velkém rozsahu škody nahradilo a všechny její nároky splatila a tím i finančně vyrovnala. Byla uzavřena v šedesátých letech společně s dvanácti západními zeměmi a v této souvislosti vyplatilo tehdejší západní Německo Řecku 115 milionů marek. Definitivně byl tento problém podle názoru Berlína vyřešen smlouvou o konečném vypořádání ve vztahů s Německem „Two Plus Faour Agreement“ umožňující znovu jednocení Německa 3. října 1990. Z právního hlediska nyní vzniká otázka, zdali se tato i předchozí jednání skutečně dotýkalo odškodnění všech válečných škod. Pokud i kdyby bylo konstatováno že nikoliv, pak zůstává otevřená otázka, zdali by Athény mohly po sedmi desetiletích požadovat vyplacení reparačního vyrovnání.

Tento problém je o to nyní složitější, že i Polsko je připraveno předložit příslušné požadavky na splacení reparačních požadavků, které vzhledem k rozsahu materiálních a lidských ztrát jsou nebývale rozsáhlé. Pověřenec pro reparace Arkadiusz Mularczyk napsal na twitter, že nyní nadešla doba, aby učinil toto rozhodnutí Sejm. Zdůvodňuje se již delší dobu, že vzdání se reparačních požadavku Polska v rámci potvrzení hranic Odra-Nisa s tehdejší Německou demokratickou republikou bylo učiněno na nátlak Moskvy. Problém u nás nyní otevřel i předseda SPD Tomio Okamura podle kterého České republice Německo dluží za škody způsobené během okupace na patnáct tisíc miliard korun.

Richard Seemann

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele