Svatodušní svátky jsou druhým největším svítkem v křesťanském kalendáři. Při těchto svátcích si připomínáme vznik církve, neboť po Ježíšově nanebevstoupení se opět Jeho učedníci báli a byli zavřeni v horní místnosti jednoho jeruzalémského domu. Když se modlili, náhle na ně sestoupil Duch svatý v podobě ohnivých jazyků a rázem se z ustrašených lidí skrývajících se v domě stali odvážní kazatelé a zvěstovatelé Kristova evangelia. Apoštolové vyšli kázat nejdříve do Jeruzalémských ulic a po té dál po Římské říši. Od toho okamžiku se datuje vznik křesťanské církve a tyto události popisují Skutky apoštolské, tedy jedna z knih Nového zákona.

Pro mne jako kněze byly tyto svátky vždy velice důležité, neboť každý křesťan nejen z příběhu apoštolů, ale hlavně přítomnost Ducha svatého čerpá povzbuzení a duchovní posilu.

Letos byly tyto svátky tak trochu zvláštní. Místo duchovního občerstvení, jakoby zlo začalo vítězit a nedovolovalo oslavu Ducha Svatého.

Nechci se zde rozepisovat zvlášť o situaci, ve které se nyní nacházím, jako kněz a bývalý farář v Chlumci nad Cidlinou. Bývalý proto, že jsem si dovolil kritizovat restituce, kritizovat dnešní mladé husitské biskupy, kdy jeden tančí veřejně s členy hnutí Hare Krišna, druhý si hraje na katolického biskupa, nakupuje osobní auta, třetí nezná věrouku a řády vlastní církve a do svého bytu v budově biskupství investuje z finančních náhrad od státu tolik, že by to uspokojilo opravu nejednoho jednoho kostela apod. Nejhorší hřích, kterého jsem se krom kritiky dopustil je pak snaha zastat se pracovníků církve a duchovních tím, že byla obnovena Jednota duchovenstva, odbory, které chtěli např. zdůvodnit to, proč v nových mzdových tabulkách církve mají biskupové takřka dvojnásobek platu, než ostatní faráři. Zastat se pracovníků, neboť církev, přesněji Církev československá husitská zastává tezi, že nemusí dodržovat zákony této republiky neboť je svébytná. I stal jsem se natolik nepohodlným, že jsem byl po 15 leté službě propouštěn z organizačních důvodů. Když jsem se věc snažil řešit s odvolacími orgány církve, zjistil jsem, že žádné odvolání není a biskupové jsou nepostižitelní. Trochu mi to připomíná situaci před 600 lety. Tam koncil umožnil Husovi alespoň veřejné slyšení, i když bylo již předem rozhodnuto. Tak jsem byl propuštěn, neboť československá církev má dostatek vystudovaných kvalifikovaných kněží. Místní věřící a hlavně členové Rady starších se mne zastali a tak byli okamžitě ze svých funkcí odvoláni. Kromě propuštění z organizačních důvodů i samozřejmě vedení církve nevyplatilo ani zákonné odstupné vycházející ze zákoníku práce, protože to církev nemusí. Navíc měl bych něco do začátku pro rodinu čítající mne, manželku a dvě děti 1 a 3 roky.

Samozřejmě následovala i výzva k vyklizení fary a vystěhování, třeba na ulici, které jsem zatím nemohl učinit a tak následovala alespoň pomsta v tom, že se prý nesmím chodit modlit do svého bývalého kostela, kde jsem přes pět let sloužil, opravoval ho vlastníma rukama, abych církvi ušetřil peníze a snažil se kostel otevřít městu a zvláště dětem. Omlouvám se, že jsem trochu uhnul od názvu textu, ale vnáší to do celé věci trochu světla. Tvrzení, o kterých píši, nejsou vybájená, neboť na vše existují i písemné doklady.

Vrátím se ale k meritu věci. Zvláštní je, že snaha „zla“ zabránit mi modlit se a ztišit a to nejen mě, ale i mé rodině, neboť děti jsou zvyklé být v kostele se mnou, přichází vždy o svátcích. První takový útok přišel o Vánocích od královéhradeckého biskupa Pavla Pechance, kdy se mi v rozporu s řády církve chtěl přikázat, abych již nesloužil bohoslužby. Bohužel se již nestaral dále a klidně by nechal chlumecké věřící bez Vánočních bohoslužeb a půlnoční. Pak se vše uklidnilo. Druhá ataka přišla o Velikonocích, kdy na Bílou sobotu se prý po dohodě s vikářem Alešem Tomčíkem, který po odvolání místní Rady starších se stal zmocněncem – statutárem farnosti, chtěla nechat uklízečka v kostele Martina Drtinová za asistence svého manžela R. Drtiny docenta na královéhradecké univerzitě vyměnit zámky. Díky zásahu Policie ČR se tak nestalo. Dokonce to přijel z Hradce Králové řešit biskup Pavel Pechanec, který o největších křesťanských svátcích nikde nekonal bohoslužbu a jak se vyjádřil, byl by raději se svou rodinou. To, že mi sdělil, že se do kostela (fara je spojena s kostelem),  kde bydlím, nemohu chodit ani soukromě pomodlit či to, že se odmítl pomodlit po jednání s místními věřícími, komentovat nebudu. Nastal pak opět klid. Třetí ataka přišla právě o Svatodušních svátcích, kdy opět uklízečka Martina Drtinová za asistence svého muže a prý z pověření novopackého faráře a vikáře Aleše Tomčíka se jala měnit zámky. Když se jí to nepovedlo, dala na kostel řetěz a ze spojovacích dveří mezi farou a kostelem vyndala zámek, aby se nedali otevírat. No co kdyby se nějaký věřící, jak tomu bylo dříve, chtěl přijít do kostela pomodlit, nebo se lidé v kostele chtěli setkat.

Je to opravdu absurdní, že právě na Svatodušní svátky, kdy počala křesťanská církev ve světě žít a šířit dobrou zprávu o Ježíši Kristu, Husův sbor v Chlumci nad Cidlinou, který byl postaven svépomocí a z darů věnčících v Chlumci n. C., je uzamčen na zámek od kola, aby se tam nikdo nedostal a nemohl složit Bohu a slavit Ho.

To co víše píši se zdá, jako vítězství zla nad církví. O to paradoxnější je celá situace, kdy si v tomto roce připomínáme 600 let od upálení M. J. Husa a představitelé církve, která nese Husovo jméno, by měli být věrni jeho odkazu. Pravda Jana Husa stála život, ale nakonec zvítězila. Mám tedy naději, že dnes Boží pravda zvítězí nad zlem a nenávistí.

Mgr. Rostislav Kotrč
emeritní farář