Zdá se, že autoři těchto výroků vycházejí z představy, která už tady jednou byla, že jsme nějakým středoevropským tygrem, jemuž už nestačí přirozeně daný omezený prostor. Je to ale představa, která už dávno odešla do říše mytologie. Ze středoevropských zemí se dokonce dostáváme podle daných kritérií jenom my do recese. Je to proto, že jsme velmi závislí na Německu a kopírujeme jeho výkyvy. Dokonce je to tak, že když Německo kýchne, my dostaneme chřipku.  

A nyní nám pánové Klaus a spol. navrhují obrátit se více na východ. Na první pohled to vypadá lákavě, miliony lidí, obrovské surovinové zásoby, možnosti gigantických projektů atd. Železnice na Sibiři, výstavba objektů pro zimní olympijské hry v Soči. Na všechno jsou peníze. Jenže zbývá k zodpovězení několik otázek. Proč už tam dávno nejsou jiní? Co od nich ruská vláda chce, čeho se bojí? Jak je dávno známo, kapitál a kapitálové investice vyžadují klidné a bezpečné prostředí. Tam, kde ale vládne všeobjímající korupce a různé násilné organizované skupiny na hraně zákona, nemůže takové prostředí ani vzniknout. Proto jsou téměř všichni, kdo v takovém prostředí ze zahraničí podnikají, adekvátně pojištěni a velmi opatrní.  

Německé firmy si takové podnikání mohou dovolit, jsou nadnárodní, kapitálově silné a mají za zády německý stát, jenž je prvořadým partnerem ruského státu. Něco jiného je Čína, jenže jejím hlavním zájmem je vyvážet levně vyrobené zboží, pracovních sil má nadbytek a také by ráda umísťovala po světě své obrovské finanční rezervy. Jde jen o to, že je většina zemí nechce do svých ekonomik pustit. Pak je tu ale také hodnotový problém. Naše civilizace je v pojetí základních hodnot, především hodnoty člověka a jeho života diametrálně odlišná. S Čínou svět obchoduje, miliony lidí po celém světě kupují levnější čínské zboží, nebo západní zboží, vyrobené v Číně. Ale je to partnerství tržní, žádné jiné. Prezident Obama například nedávno vyhlásil Pacifik za oblast, kde budou v případě potřeby Spojené státy chránit své bezpečnostní zájmy a zájmy svých spojenců. Proti Číně. Ta je totiž v oblasti bezpečnostní politiky velmi nebezpečným faktorem. Pravidelně se staví na stranu všech krvavých diktátorských režimů a blokuje jakékoli mezinárodní úsilí o jejich omezení. Naposledy tak učinila v případě syrského režimu.  

Je přitom pro mezinárodní vztahy důležité, aby jejich obsahem nebyly jen obchodní výměny, ale také dimenze lidských práv a svobod. Pro mnoho politiků je tato okolnost nepříjemná, zvláště tehdy, když dotyčnou diktátorskou zemi potřebují. Například Irán, jenž omezil vývoz ropy do několika evropských zemí možná kalkuluje s tím, že naruší zatím jednotnou solidaritu s Izraelem. Jsem si jist, že se tak nestane a že mu zbude zase jenom Čína. Jenomže kdyby skutečně vypukla válka s Iránem, Čína ho nechá na holičkách a výpadek íránské ropy nahradí s jiných arabských zdrojů.  

Výroky českého prezidenta o možném obratu na východ nelze brát na lehkou váhu a různě je vykládat. Větší část Evropské unie prosperuje a mnozí uvažují, jak by se zbavili negativních vlivů, které vycházejí z těch, kdo mají problémy. Výše uvedenými řečmi se můžeme sami zařadit k této části. Kancléřka Merkelová nás už před časem vyzývala, abychom uspíšili svůj vstup eurozóny. Myslela tím v našem vlastním zájmu. Naši odpověď už slyšela a tím je to vyřízené. Má nepochybně jiné a důležitější věci na starosti než jsou naše cesty na východ.   

Paradoxem zůstává, že se mnoho ruských podnikatelů stěhuje do Čech, protože se doma nedá podnikat a český prezident vyzývá české podnikatele, aby se vydali opačnou cestou. Mohli by ale v Mongolsku potkat Vlastimila Tlustého, bývalého hospodářského experta ODS, jak tam radí s podnikáním. Možná se tam vydá i bývalý ministr hospodářství Kocourek, aby jim poradil, jak udržet bankovní socialismus atd.  

Tím se dostáváme k poslednímu bodu našeho komentáře, kterým je vztah politiky a ekonomiky. V průběhu evropské integrace vzniklo EHS, Evropské hospodářské společenství. To pak bylo doplněno politickou unií, Evropskou unií a jejím projektem eura. Troufám si předpovědět, že žádné cesty zpět není. Hospodářská i politická integrace budou pokračovat dál a budou se prohlubovat. A těm, kdo se při této cestě budou z okna příliš ohlížet nazpět, hrozí, že vypadnou z vlaku.

Vyšlo na rozhlas.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.