Dokonce i ti „staří“, co podle Gréty pošpinili její krásný svět už umírají po tisících. Proč to Gréta a její příznivci veřejně neoslavují? Jejich sny se přece staly realitou. Mlčí.

Aktivisté také mlčí. I tragický papež ve Vatikánu, i to smutně proslulé OSN dnes raději mlčí. Ale jakmile nejhorší pandemie koronaviru opadne, politika aktivistů bude mít tendenci se vracet. A opět povedeme nekonečné diskuze o tom, že nemáme čtyřicet pohlaví, není islamismus kompatibilní s demokracií, není „zelený úděl“ vynucovaný EU řešením znečištěné planety, mj. i proto, že Evropa nerovná se zeměkoule, není tradiční rozdělení rolí muže a ženy jen záporné a není rodina s dětmi žádným přežitkem. Stejně tak nejsou národy a státy přežitkem.

„Grétisté“ nehledají pomoc planetě, stejně jako aktivisté nehledají nic jiného než vlastní seberealizaci v záporném pojetí světa. Bez rozumu, agresivně, zbaběle a možná i v cizím zájmu. Chybou naší většinové společnosti je to, že si ničeho nevšímáme, že jen vytěsňujeme problémy, abychom je nemuseli řešit. Čekáme, kdo to na za nás zařídí. Tu vláda, tu EU, tu někdo jiný. Koronavirová pandemie se ale bez vzájemné pomoci řešit nedá. Ani té mezilidské, ale ani bez té ekonomické.

Koronavirus nasměřoval členské státy EU do nemalých problémů. Pokud vůbec kdy měla poválečná integrace evropských států nějaký význam, tak ten čas nadešel právě nyní a je to oblast hospodářské pomoci, jakýsi Marshallův plán II, co Evropa potřebuje. Zatím slyšíme jen sliby, plány, silná předsevzetí, tu od Centrální banky, tu od MMF, ale spojenou Evropu stále nevidíme. Navíc je jasné, že Marshallův plán II by muselo zaplatit Německo, Rakousko, Nizozemí a asi i Švédsko. Ještě proto nikdy nebyla Evropská unie tak blízko svému pádu a svému konci. Je to ale ideální čas pro změnu EU. Měla by nastat skutečná integrace, která bude přínosná pro všechny členské státy, byť to nikdy nebude a ani nemůže být stoprocentní. Měla by.

Zprávy z EU ale nedávají naději,  že by si to někdo někde vážně uvědomoval. Slovník „elit“ zní stejně špatně jako před pandemií. Zatím. V EU mají správný pocit, že nějaké exity se dnes očekávat nedají, protože obnovy hospodářství budou mít mnohem větší váhu, než řešit další neschopnost EU. Tak jsou v Bruselu i jinde tzv. vysmátí.

Ale lidé ani jejich vlády nezapomínají. EU selhala tak žalostně, že členské státy toto selhání ani nezapomenou a ani neodpustí. Kameny z hory zla se sice ještě dolu nevalí, ale že tomu tak brzy bude lze odhadnout. Takový luxus, jako pěstovat si soustátí, které je v každé krizi k ničemu, si nikdo nemůže dovolit. Jedinými obhájci EU se tak nakonec stanou bruselští úředníci, grétisté a aktivisté. Ti, co si z EU udělali tu dojnou krávu na úkor všech Evropanů. Ti, co dnes mlčí.

Rudolf Mládek