Vláda tímto návrhem  de facto provádí zestátnění pronajímaných bytů a to více jak na jeden rok a navíc bez náhrady. Větší porušení Ústavy a Listiny základních práv a svobod tu od roku 1989 ještě nikdo nevymyslel.
Po živnostnících tato vláda asi hodlá likvidovat i většinu majitelů bytů. Ptejme včas se proč.

Podle údajů Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) je 920 405 bytů pronajímáno  nájemníkům.  Počet vlastníků nebude o moc nižší, než je uváděný počet pronajatých bytů, protože v České republice developeři nestaví byty za účelem pronajímaní bytů a velcí pronajímatelé bytů jsou spíše výjimkou. Počet zasažených vlastníků vládním zákonem by byl tedy nemalý. Sluší se připomenout, že jsou vlastníci, kteří mají příjem z pronájmu jako jediný svůj příjem, nezřídka ti starší, bydlící na chatách či chalupách jej mají jako doplněk ke svým důchodům.

Občanský zákoník v § 2291 už nyní nájemce chránil s tím, že výpověď pro neplacení nájemného mohl dostat až když jej třikrát nezaplatil. Přestože nelze odhadnout, kdy nouzový stav bude odvolán, přeci jenom odklad plateb nájemného do května příštího roku vyvolává otazníky. Proč vláda resp. MMR  očekává, že nájemníci nebudou schopni po dobu více jak jeden rok plnit své závazky? Jistěže může dojít ke ztrátě zaměstnání, nebo k jinému negativnímu vývoji v životě nájemníka, ale k tomu dochází i v běžném životě i bez pandemie koronaviru.

MMR ve svém návrhu sice stanoví, že nájemce doloží odpovídajícím a hodnověrným způsobem, že jeho platební neschopnost má přímou souvislost s krizovými opatřeními, ale zde je na konflikt mezi dvěma smluvními stranami přímo zaděláno. Poprvé se budou množit jako houby po dešti „potvrzení“ tohoto typu, podruhé pronajímatelé budou taková prohlášení neuznávat. Zde je nutné si také položit otázku proč se právě vláda rozhodla předložit takový návrh. Proč to naopak není stát, který by nájemci, jež nemůže platit nájemné finančně pomohl situaci zvládnout, např. příspěvkem na nájemné po doložení že platební neschopnost vznikla v důsledku krizových opatření?

Vyhlášením nouzového stavu vláda na sebe bere závazky, které z takového rozhodnutí vyplývají. Nouzový stav není a nemůže být důvodem uvalit na pronajímatele závazek poskytovat do května roku 2021 ubytování s cíleně kalkulovaným rizikem neplacení odpovídajících náhrad. Opačně bylo povinností vlády, která se rozhodla vyhlásit nouzový stav, formou finanční pomoci umožnit nájemníkům v nouzi uhradit jejich závazky. Pokud stát, který z důvodů pandemie znemožnil nájemníkům vykonávat zaměstnání, je to právě ten stát, který si musí být vědom svých závazků a nemůže je přenášet libovolně na jakoukoliv skupinu obyvatel. Taková opatření by mohla být přijatelná pouze za válečného stavu a ten nenastal.

MMR a jeho veřejnosti skrytí autoři právně doslova zvráceného návrhu vůbec neuvažují, že  pokud pronajímatel bytu neobdrží od nájemníka platby, z čeho on bude platit související dodávky energií a poplatky za pronajatý byt?  Vlastníci bytů nejsou bankami a samozřejmě mnozí ani náhodou nebudou moci po dobu jednoho roku za někoho platit jeho závazky vyplývající z užívání bytu. Úhrady poplatků a dodávek energií k pronajatému bytu jednoduše zastaví. Prostě to platit přestanou. V bytech se pak vypnou dodávky elektrických energií, vody, tepla. Takže k čemu to opatření Ministerstva pro místní rozvoj, pokud jej poslanci schválí bude?

Proč se tedy zvyšuje schodek státního rozpočtu na 200 miliard korun, když se živnostníkům pošle směšná „úlitba“, firmám přislíbí pár drobných a z vlastníků skoro jednoho milionu bytů se udělá lidově řečeno „dojná kráva“ za stát?

Mimořádná situace vyžaduje mimořádné prostředky a  ovšemže i ekonomické. Ale nikoliv nějaké chytračení, které už dnes pobízí advokáty k přípravě hromadných žalob na stát. Že zákon navržený MMR asi těžko projde u Ústavního soudu lze předpokládat. Vláda proto musí zvolit uvážlivě svůj postup. Doprovodným krokem k nouzovému stavu musí být smysluplná ekonomická řešení a nikoliv nějaké almužny a přenášení břemen státu na jiné. Vláda se v případě nájemných bytů bude muset ubírat jinou cestou.