Italům EU nepomohla, nehnula ani prstem.

Žádná solidarita. Italové byli EU zcela zrazeni.
„Požádali jsme o dodávky zdravotnického materiálu a Evropská komise předala výzvu členským zemím. Ale nezabralo to," napsal  pro server Politico italský vyslanec při EU Maurizio Massari. (ZDE)

Ještě včera plakali pokrytci v EU  nad zarostlými dětičkami v řeckých táborech, ještě včera ronili krokodýlí slzy nad „utrpením“ kdejakého Eritrejce, Bangladéšana či Nigerijce, ale když trpěla členská země EU a v ní umírali denně lidé po stovkách, EU pro ně neudělala nic. Bylo jim to všem v Bruselu, Paříži či Berlíně zřejmě lhostejné.

Nakonec  je to Rusko, kdo dodá Itálii ochranné prostředky, mobilní komplexy založené na automobilových komplexech KAMAZ pro aerosolovou dezinfekci, lékařské a další vybavení, a také pošle několik týmů ruských specialistů do nejvíce postižených oblastí země. Celkem bude vysláno osm lékařských týmů, vybavených nezbytným zdravotnickým vybavením a zařízením a k odjezdu je připravena i skupina asi 100 osob, mezi které patří přední odborníci v oboru virologie a epidemiologie (ZDE). Zahraniční skupinu pak doplní 52 lékařů a sester z Kuby (ZDE).

Evropskou unií sankcionované Rusko nabídlo svou pomoc Itálii a ta ji přijala. Protože EU nenabídla Itálii nic. A samozřejmě  je to od Ruska vedle humanitární pomoci i strategický kalkul.

Jaké z toho můžeme odhadovat následky?

Údajně přes 65 procent Italů dnes nechce dál být v EU.  Také bude otázkou, zda Itálie to konečně riskne a opustí tu nesmyslnou eurozónu, která jí jenom škodí. Pokud ano, udržet v Evropě euro bude o hodně obtížnější. Rusko a Kuba si samozřejmě vyslouží poděkování a vděk, který italská, třetí největší evropská ekonomika bude přetavovat do obchodních, ale i politických  vztahů.

Není vůbec vyloučeno, že až se Italové vzpamatují, tak se rozzlobí. Nejenže museli dělat migrantům užitečné idioty podle diktátu EU, ale ještě se nakonec dočkali od EU  „odměny“ z kategorie té nejhorší. A rozlobení Italové  by mohli odejít nejen z eurozóny, ale také by mohli odejít z EU. To by mohlo být adekvátním trestem za tu bezohlednost a nezájem, který jim EU uštědřila. V lednu se totiž Italům ještě dalo pomoci, to žádná epidemie v EU globálně neřádila. EU se nemá na co vymlouvat.

Možná, že Evropská Centrální Banka (ECB) nabídne Italům těch 700 miliard eur, co jim chybí a ta jejich ekonomika potřebuje a Italové to nakonec přijmou. Pod bič vlezli, pod bičem si pak tedy zůstanou. Za pár let ale budou stát před stejným problémem. Euro a EU je mrtvý projekt, protože přináší většině  jenom ztráty a ekonomický  a morální úpadek. A ani ECB to nebude schopna lepit donekonečna a obnovený koloniální styl pro ovládání EU byl přežitkem už před 100 lety.

Případ Itálie musí být varováním i pro nás. Dopadneme naprosto stejně, pokud bychom se někdy na EU chtěli spolehnout. Itálii v EU nepomohli a my jsme pro  EU v zásadě bezcenný stát. A podívejte se, s jakou péčí v EU pomáhají Řekům s udržením hranic proti Tureckem poštvaným migrantům.

Až nás zase někdo přijde poučovat o „povinné migrační solidaritě“ nabídněme EU tu, kterou EU poskytla Itálii. To bude spravedlivé. „S čím zacházíš, s tím také scházíš“, říká staré přísloví.
Italové pohřbí své mrtvé a my budeme čekat, jak se potom k politice EU postaví.