Neví proč tomu tak je, ale rozhodně si to dobrovolně nevybral. Je stejně inteligentní jako ostatní, stejně tak nadaný, pracovitý či sportovní, ale líbí se mu kluci a nikoliv děvčata. Má pocit, že mu někdo (svět, osud, příroda = nehodící je možné škrtnout) ublížil. Nic neprovedl, nic nezavinil a je trestán. Do doby, kdy potká toho druhého a jejich svět se jim změní. Začne být hezký.

Americký ústavní soudce Anthony Kennedy k svazku dvou lidí ve svém rozsudku uvedl „Žádný svazek není tak hluboký jako manželství, protože to spojuje nejvyšší ideály lásky, věrnosti, oddanosti, obětování a rodiny. Spojením ve svazek manželský se dva lidé stávají něčím více, než byli předtím.“

Česká společnost a čeští politici zahájila debatu, zda se má registrované partnerství osob stejného pohlaví změnit  v institut manželství. Obě skupiny mají své zastánce a obě skupiny mají svou pravdu. Ani jedna se nemýlí ve svých argumentech a ani jedna nehodlá ustoupit. A tzv. „jako na potvoru“ si nedávno v Británii vymohl heterosexuální pár to, že místo manželství mohl uzavřít registrované partnerství.

Zdá se, že bychom měli být více nad věcí a nechat každý pár, aby se sám rozhodl. Zda chce manželství nebo registrované partnerství. Ono to slovíčkaření je v podstatě nedůležité, protože jde především o vztah těch dvou lidí.  „Růže voněla by stejně, lhostejno, jak by byla nazývána“ tuším napsal William Shakespeare, a ono to o tom vztahu dvou je obdobné. Buď je a nebo není. A je po stránce praktické lhostejné, zda si pár zvolí registrované partnerství nebo manželství, pokud budou práva z obou institutů shodná. Klidně mějme obojí.

Evropa čelí závažné migrační krizi, když se někdo snaží do naší společnosti vmontovat bezpráví středověku a primitivismu. Debata o manželství dvou kluků (dvou děvčat) se může zdá být významná, ale vedle této závažné věci je nepodstatná. Kluk z úvodu tohoto článku se ničím neprovinil a pokud mu pojem „manželství“ pomůže snížit jeho sociální stigma, tak mu to manželství dopřejme. Pro něj a jeho partnera to má význam a nám to naše životy nerozbourá.

P.S. Pana kardinála Dominika Duky si velmi vážím a Milana Badala , jak on sám osobně ví, také.

Rudolf Mládek