Opravy nádražních budov jistě patří také mezi důležité úkoly SŽDC, ale podstatnější pro cestující je rychlost a komfort nabízené dopravy a za traťovou rychlost odpovídá právě SŽDC. A tak zatímco čeští soukromí přepravci jezdí se svými soupravami např. v sousedním Rakousku rychlostí 200 km/h, na domácích tratích o tom mohou leda tak snít. Jsou-li prioritou opravy nádraží, nelze se divit. Připomeneme, že Českoslovenští občané už v roce 1937 cestovali z Prahy do Brna vlakem 2 hodiny 49 minut (2), dnes v době super-technologií se jízdní doba pohybuje od 2 hodin 25 minut do 3 hodin 8 minut. (3) Nic světoborného a bohužel ve srovnání s vyspělým železničním světem se jedná o hodně zaostalé hodnoty.

Špičkové vysokorychlostní tratě provozuje více jak desítka zemí a jsou mezi nimi i ty menší země, např. Švýcarsko, Belgie a Nizozemí nebo Tchaiwan. Šampionem v délce provozovaných tratí je Čína, na evropském kontinentě pak vede Španělsko, které předběhlo Francii. Ačkoliv naši evropští sousedé budují a spouští nové vysokorychlostní tratě (VRT), Česká republika v roce 2019 hovoří o „přípravě“ VRT, kdy za onen plánovaný skvělý výsledek máme pokládat blížících se pár kilometrů u Českých Budějovic. To je za dvacet pět let žalostný výsledek a tvrzení, že Česko stále neprovozuje ani metr vysokorychlostní železnice tak zůstává v platnosti.