Spolková republika Německo se na českém „vysokorychlostním“ švindlu odmítla podílet a spojení Berlína s Vídní je dnes zajišťováno především novou tratí z Berlína do Mnichova, s cestovní rychlostí až 300 km za hodinu. Na trati označené jako VD8 je 27 tunelů, 39 mostů a z Berlína do Mnichova dorazíte za 4 hodiny. (1) Česká republika se tímto stala objížděnou zemí. Někdo se v Česku na švindl-koridorech napakoval, občan může jen plakat. Ale tím smutný příběh nekončí.

Ministři dopravy Francie, Švýcarska, Německa a Rakouska se rozhodli vrátit se k legendární síti transevropských expresů „Trans Europ Express“, která od 50. do začátku 90. let spojovala západní Evropu. (2). Následně se počítá se zapojením Španělska a Itálie. Jde především o myšlenku obnovy lůžkových vlaků, byť se nabízí otázka, zda kupé pro čtyři cestující je stále vhodná koncepce. To sice studenti a mladí lidé uvítají, ale jako cílová skupina by to pro efektivitu těchto spojů nestačilo.

Pokud nebudou plánované vlaky doplněny samostatnými jednotkami s max. dvěma lůžky, manažeři takové spoje za letadlo nevymění. Nezbytný luxus je totiž podmínkou pro přilákání manažerů, kteří letecký spoj možná zamění za vlakový, ale pouze v soukromí svého kupé. Něco na způsob americké společnosti Amtrak, kde lze na dálkových spojích zakoupit celé kupé, které obsahuje dvě lůžka se sedačkou.(3). Podobné, ale zde skutečně luxusní kupé nabízí například jihoafrický vlak Blue Train jedoucí z Kapského města do mnoha míst JAR. (4).

V EU jsou tedy opět plánovány noční spoje, ale Česká republika je z plánu vyjmuta. Ani nebyla na jednání přizvána. Kdo by se bavil s podvodníky, pro něž je mezistátní memorandum (podepsáno dávno v roce 1994) jen kus popsaného papíru. Kdo by se bavil se státem, který neumí dostát svým mezinárodním závazkům. Stejně jako v minulosti doplácí Česká republika na mizernou politickou reprezentaci na ministerstvu dopravy a neuvěřitelné a doslova za bílého dne promrhání finančních prostředků při výstavbě českých železničních koridorů.

U našich sousedů na Slovensku můžeme pozorovat, jak zahájené policejní akce rozbíjejí síť zločinu, který dávno prorostl do politiky, justice i dalších silových složek. V České republice nic takového neproběhlo a tak si kořistníci na železnici dál mnou ruce a Evropská unie proto nad námi mávla rukou. S neseriózními se nejedná. Tak se potom ale nedivme, že se EU k nám chová, jak se chová. Můžeme tisíckrát nadávat na byrokrata v Bruselu, ale sami doma jsme pořádek ani nezačali dělat.

Špatnému sousedu se každý z nás vyhýbáme i v soukromí. Tak se nám Rakousko i Německo minimálně v železniční osobní dopravě také vyhne. Škoda. Mnozí z nás bychom klidně navštívili Paříž, Barcelonu nebo Řím jízdou v komfortním a rychlém vlaku. Češi za takovým snem budou muset zajet k sousedům. Česká železniční politika, už tak zoufale mizerná, totiž jen tak nezmizí. A má v sobě vše, co je špatné. Nula vysokorychlostních tratí, mizernou propustnost existujících tratí a neomluvitelný švindl vůči evropským sousedům, za který se dodnes nejenže nikdo neomluvil, ale ani se jej nepokusil napravit. A když nám politici a Správa železnic slibují, že možná v roce 2050 se pojede rychle do Drážďan v SRN, pak jeden neví, zda je to vtip nebo už jen projev slabomyslnosti, která celou českou železnicí čím dál více prostupuje. A to jsme byli kdysi velikáni v tomto oboru. Tenhle náš pád ale EU nezavinila.

Zdroje:
(1) ZDE
(2) ZDE
(3) ZDE
(4) ZDE