Voličům jistě bude Čižinský tvrdit, že každou z těchto funkcí bude dělat na 100 procent. Což, jak každý ví, nejde. A pokud chybíte na důležitém hlasování Prahy, protože ve stejném čase je jiné v Poslanecké sněmovně, rozhodně tím  dobře svůj mandát vykonávat nebudete.  Jde totiž de facto o souběh poslance a hejtmana neboť volby v Praze mají charakter voleb krajských. Tzv. „Rath efekt“ tedy stále funguje. (Pozn. Davith Rath byl poslancem i zároveň hejtmanem, a aby mohl být ministrem musel se velmi nerad na nátlak tehdejšího prezidenta Klause vzdát funkce prezidenta České lékařské komory).

Móda mnoha funkcí

Již Jan Hus kritizoval tzv. Mnohoobročnictví. To byl církevní nešvar pro příjem z více obročí, tedy z farností. Nemorálnost mnohoobročnictví a trvalé protesty proti takovým praktikám přinutila tridenský koncil k jeho zrušení. Nebylo by vůbec špatné, kdyby se Parlament České republiky tímto inspiroval. Aby funkcionáři těžící se své mediální popularity (budiž jim přána) toho postavení nezneužívali  k obsazování všech dostupných veřejných i neveřejných funkcí. Dnes tak mnozí činí a to se i ten Jan Hus musí na onom světě jenom divit. Po tolika staletích stále stejné manýry.

Nenasytové

Není to jen Čižinský, který se z poslaneckých lavic žene do i do komunálních resp. krajských voleb. Mediální známost poslanců či senátorů samozřejmě převyšuje známost jakéhokoliv komunálního politika. Pokud se strany a hnutí v Poslanecké sněmovně rozhodnou, že obsadí svými poslanci čelní místa svých komunálních kandidátek, je to nejen vůči voličům nepoctivé, ale především to vyžene z voleb ty, kteří by v místě své obce chtěli ve veřejné funkci odpovědně pracovat. Zákon sice takové chování poslancům dovoluje, aby kandidovali do komunálního  či krajského zastupitelstva, ale morální a správné to není. Ostatně pamatujeme jednu političku, která také kandidovala všude kde se jen dalo a to jí nakonec zlomilo onen pověstný politický vaz.

Parlament zatím nekoná

Jak se ukazuje, historie se od doby Jana Husa jenom opakuje. Ale základem tohoto snažení poslanců není něčemu pomoci, základem je lidově řečeno jejich nenažranost a touha po extrémní moci. Oboje je natolik špatné, že by voliči měli, pokud takového poslance či poslankyni na komunální kandidátce spatří, velmi pečlivě kroužkovat ve prospěch jiných kandidátů. Zatím jinou možnost nemají. A to je více než škoda. Není-li ze zákona možné, aby poslanec byl zároveň senátorem, pak další úprava střetu zájmů by měla být předmětem jednání Parlamentu. Sběrači funkcí a prebend obvykle slouží jenom sobě a nikoliv voličům. Pokud vedení stran a hnutí staví  poslance i do komunálních voleb, svědčí to o tom, že se politické sekretariáty na zájmy voličů neohlížejí. Volič by měl takovou stranickou přezíravost podle toho i „odměnit“.